Cojclandská Konferenc 2015 - Teilnehmerstimmen


Konferenz in Asch

 

Wie ein Uhrwerk greift alles ineinander,

Das Ziel bloß nicht aus den Augen verlieren!

Unter Strom

Fangen wir uns gegenseitig auf.

Kreative Impulse gehen nacheinander ehrgeizig

In den Theaterkampf, im Gefühlsmanagement

Schminken wir uns.

 Marcus

 

Mit den Füßen auf den Boden tupfen, Gitarrenklänge verhallen. Wir sind in einer Theateraufführung. Der Schauspieler flirtet in seinem Solo mit dem Publikum. Er fühlt sich gut und aufgeladen. Auf der Bühne legt er ganz für sich ein Mosaik. Zuvor war er noch außer Atem, da er wie wild in die Hände und auf die Oberschenkel klatschte und dabei: Konzentrace, Konzentrace, Konzentrace, Začínáme rief... Jetzt tänzelt er über die Bühne. Dieser Schauspieler bin ich. „Gelassenheit, Gelassenheit“ singt er. Dieser Bericht kann nur subjektiv sein. Der Text wird nicht chronologisch sein, eher zyklisch. Assoziativ, Eindrücke sammelnd will ich vorgehen.

Strahlende Tage in Asch. Das Jahr leuchtet noch einmal auf und gibt alles. Bäume brennen in bunten Farben gegen das Blau des Himmels. An Goethe vorbei zieht die Karawane der Schauspieler ins Kulturzentrum La Ritma. Von Asch nach Zwiesel, von A bis Z soll die Reise gehen. Über Grenzen aller Art finden Begegnungen statt. Aus der Unterwelt kommen die Ängste. Eine Stadtführung mit dem Spiel der Sprache, Böhmerwaldmärchen werden diskutiert. Für das Glücksspiel des Lebens finden wir den Projekttitel Alltagscasino. Mit site-specific Performance trifft die Moderne auf die althergebrachte Domov – Heimat.

Ein Märchenspiel am zweiten Abend. Rumpelstilzchen lacht verschmitzt. Einer schüttelt den Gurkentopf, alle fallen hin. Einer spielt einen krächzenden, flatternden Raben auf der Bühne und beweist, dass er dorthin gehört. Bunt und souverän wirkt dieses Märchenspektakel von Deka. Mit großer Körperspannung und Spielfreude wird die Liebe zum Detail demonstriert. Sie zeigen sich gerne und wir schauen ihnen gerne dabei zu, wie sie ein loderndes Feuer, die verrinnende Zeit oder wilde Tiere darstellen.

Zurück zum ersten Abend: Nun stehen wir auf der Bühne und animieren das Publikum sich zu erheben und soziometrisch zu verteilen. Bist du glücklich? Wo siehst du dich in zehn Jahren? Hast du Stress? lauten einige Fragen. Ein weiteres Abendphänomen ist das gemeinsame Singen. Das Lagerfeuer glimmt in uns. Wir leuchten und tönen Cojc aus dem großartigen neuen Cojcliederbuch, das die Essenz vieler Theaterprojekte ist.

Die Cojckonferenz in Asch war also ein großes Fest, auf dem tagsüber hart gearbeitet wurde. Es stürmte in unseren Hirnen und wir brachten die wildesten Projektideen zu Papier. In Arbeitsgruppen hielten wir Assoziationsfeuerwerke ab, natürlich alles mit Maß und Ziel. Beglückende Erfahrung sich mit so vielen kreativen Menschen auszutauschen. Die Flüße Moldau und Regen flossen zusammen!

Johannes

 26

DSC05839.ARW

1

54

55

Cojclandská Konferenc 2015 - hlasy účástníků


Konference v Aši

 

Všechno do sebe zapadá jako hodinový stroj,

Jen neztrácet cíl z očí

!Pod proudem

Se navzájem všichni chytáme.

Ambiciózně přicházejí postupně kreativní impulsy

V divadelní bitvě, vedený pocity

Líčíme se.

 Marcus

 

 Po zemi pobíhají, a zvuky kytary odeznívají. Jsme na divadelním představení. Herec flirtuje při svém solu s publikem. Cítí se dobře a plný energie. Na podiu staví sám pro sebe mosaiku. Předtím byl ještě celý udýchaný, protože tleskal jako blázen rukama a do stehen a přitom křičel: koncentrace, koncentrace, začínáme… Teď tancuje přes celé podium. Ten herec jsem já. „Gelassenheit, Gelassenheit“ zpívá. Tento článek může být jen subjektivní. Ten Text nebude chronologický spíše cyklický, asociativní, a chtěl bych pokračovat s shromažďováním jednotlivých momentů.

Zářivé dny v Aši. Tento rok se ještě jednou rozzáří a dá všechno. Stromy hoří všemi barvami oproti té modré z nebe.  Karavan s herci jede okolo Goethe až ke kulturnímu centru La Ritma. Z Aše do Zwieslu, tahle cesta by měla véct od A do Z. Setkání se odehrávají přes hranice všeho druhu. Z podsvětí přichází strach. Diskutuje se o prohlídku městem s hrou jazyka a o šumavských pohádkách. Pro životní kolo štěstěny jsme našli jméno projektu: Alltagscasino. S (sitespecifičním?) představením se setká moderní s tradičním domovem - Heimat.

Pohádkové představení druhý večer. Rumplcimprcampr se zlomyslně směje. Jeden zatřepe s zavařovačkou na okurky a hned vzápětí všichni na podiu popadají. Jeden z nich hraje chraplavého, letícího Havrana a tím nám všem dokázuje, že tam opravdu patří. Pestře a suverénně působí toto představení skupiny Deka. Demonstrují s velkým napětím těla a s velkým nadšením k hraní divadla. Oni se rádi ukazují a my se na ně rádi koukáme, jak třeba přestavují planoucí oheň, uplívající čas nebo divoká zvířata.

Zpátky k prvnímu večeru: právě stojíme na podiu a povzbuzujeme publikum aby se zvedli a sociometricky rozdělily. Jsi šťastný? Kde se vidíš za deset let? Máš stres? Tak zní nějaké z otázek. Další fenomén večera bylo společné zpívání. Táborák v nás docela doutná. Svítíme a zvučíme Čojč ze skvělých nových Čojčzpěvníků, které jsou také podstatné v mnoho divadelních projektech.

Čojčlandskákonferenz byla tedy velká slavnost na které se přes den tvrdě pracovalo. V naších mozcích se vše bouřilo a na papírech se objevovali ty nejdivočejší nápady na projekty. V pracovních skupinách jsme udržovali (assoziationsfeuerwerke). Samozřejmě všechno s mírou a cílem. Povznášející zážitek si vyměňovat myšlenky s tolika kreativníma lidma. Řeky vltava a Regen tekly spolu.

Johannes

Texty přeložila Anna