Ich jsem jà!

Einfach die Augen schließen. Im Rhythmus mit der Musik sein. Sich ohne Anstrengung bewegen. Körper und Geist sind eine Einheit. Ich bin im hier und jetzt. Ich kann mich ausprobieren. Ich kann mit der Gruppe sein. Ich kann herausstechen. Ich kann alles sein. Ich bin ich.

Willst du unbeschwert tanzen? Dich dem Ausdruck hingeben?

Dann mach mit beim Sommerprojekt „Ich jsem já“ vom 31. August bis zum 9. September in Hof und Sokolov!

Egal ob deutsch oder tschechisch, Körpersprache versteht jeder…

Teresa Hartl

kumpanie flieg

 

Papír a Stift - Unsere Liebesgeschichte in zwei Teilen

 

Hluboká

Im Rathaus der Stadt ist unser Arbeitsraum. Wir schneiden Papier. Zerreißen es. Wickeln uns darin ein. Lassen es schweben. Bemalen es. Machen Musik. Es entsteht ein Rhythmus. Wir sind ein Team.

Wir besuchen das Verpackungsteam von Faber-Castell. Es sind hauptsächlich Frauen. Wir merken uns die Abläufe. Der Höhepunkt des Tages: wir bauen unseren eigenen Stift!

Was niemand weiß: Ein Holzfarbstift wird aus zwei Teilen geklebt. Die Mine wird dazwischen hineingeklebt. Aber wir stellen uns vor, dass man die Mine in das Loch im Holz hineingießt oder die fertigen Stifte aus dem Boden zieht nachdem sie 1 Jahr gereift sind. Was dachtest du?

Mine auf Papier. Das Gekritzel macht Geräusche. Wir sprechen Texte, die nach unserer Traumreise entstanden sind, im Rhythmus zur Musik. Aber nicht nur im Rhythmus hört es sich gut an. Das Ausprobieren macht es erst spannend für uns.

Auch Koh-I-Noor dürfen wir besuchen. Es ist überwältigend. Die Hitze. Die Lautstärke. Die Maschinen. Die Menschen. Der Fußboden, auf dem wir wie mit Schlittschuhen laufen, weil das Granit überall ist. Unsere Finger werden schwarz. Wir stürzen uns begierig auf den Müllcontainer. Jeder nimmt eine Hand voll goldener, grauer und bunter Minen.

Es wird so viel von Hand gemacht.

Am Tag der Aufführung geben wir unser Bestes. Wir arbeiten hart an den Maschinen. Wir sind die Maschinen. Eine Tanzpause dazwischen sorgt bei den Arbeitern in Brasilien für gute Stimmung.

Jetzt gibt es erst mal Pfannkuchen und dann Rollen wir unseren Papierhaufen in Papier um es am nächsten Morgen mit in den Bus nehmen zu können.


Hohenau

Es ist grün. Der Wald umgibt uns. Unser Morgentraining können wir dieses Mal auch draußen in der noch feuchten Wiese machen. Der Wind rauscht. Vögel zwitschern.

Wir haben einen Vormittag nur für uns. Jeder für sich. Nur der Wald und die Stille.

Obwohl jeder für sich war, habe ich das Gefühl, dass wir als Gruppe besser zusammenwachsen.

Jeder hat etwas Produktives im Wald gemacht: Es entstehen Kunstwerke, Geschichten und Gedichte. Manch anderer hat auch meditiert. Ich habe es genossen mir die von der Erde verdreckten Hände im kalten Bach abzuwaschen.

Wir lassen unsere neuen Eindrücke ins Stück miteinfließen. Wir werden selbst zum Wald und seinen vielen Stimmen.

Mehr als zwei Stunden können wir auch am Lagerfeuer unsere Stimmen in die Welt tragen. Es ist schön mitzusingen. Es sind meistens die gleichen, die mit neuen Liedern anfangen. Es gibt keine Pause dazwischen. Nur fröhliches Lachen.

Mittlerweile sind wir wie Papier und Stift. Wir gehören zusammen. Wir schreiben Ideen auf und falten die Szenen bis sie uns passen.

Der letzte Aufführungstag an der Hohnauer Schule. Uns kommen die Tränen.

Wasser löst das Papier auf. Unsere Erinnerungen bleiben.

Teresa Hartl

33685705 10156448875706340 3064866801042063360 o


Papír a Štift - Náš milostný příběh ve dvou částech

 Hluboká

Na městské radnici je naše pracovní místnost. Stříháme papír. Trháme ho. Balíme se do něj. Necháme ho, aby se vznášel. Malujeme na něj. Vytváříme hudbu. Vzniká rytmus. Jsme tým.

Navštívíme pobočku Faber-Castell. Nachází se zde převážně ženy. Všímáme si pracovních procesů. Vyvrcholení dne: vyrobili jsme si vlastní pastelku!

Co nikdo neví: dřevěná pastelka je slepena ze dvou částí. Tuha je vlepena mezi ně. My si ale přestavujeme, že se tuha vlévá do otvoru ve dřívku, nebo že se hotové tužky tahají po jednom roce zrání ze země. Co si myslíš ty?

Tuha na papíře. Čmárání dělá zvuky.

Tvoříme texty, které vznikají po našem výletu do snů, v rytmu hudby. Zní dobře nejen v rytmu. Zkoušení je teprve ta správná zábava.

Navštívili jsme také Koh-I-Noor. Je to ohromující. Horko. Hluk. Stroje. Lidé. Podlaha, na které se kloužeme jako na bruslích, protože je pokryta granitem. Černé jsou i naše prsty. Vrháme se dychtivě na kontejner s odpadem. Každý si odnášíme hrst zlatých, šedých a barevných tuh.

Dělá se toho tolik ručně.

V den představení ze sebe vydáváme to nejlepší. Pracujeme tvrdě na strojích. Jsme stroje. Taneční přestávka pracovníků v Brazílii přispívá k dobré náladě.

Teď si dáme palačinky a pak balíme naši hromadu papírů do papírové role, abychom ji mohli další den vzít s sebou do autobusu.

 

Hohenau

Je tu zeleno. Obklopuje nás les. Naši ranní rozcvičku provádíme venku na ještě mokré louce. Šumí vítr. Cvrlikají ptáci.

Dopoledne máme pouze pro sebe. Každý sám pro sebe. Pouze les a ticho.

I když jsme byli každý sám se sebou, mám pocit, že nás to jako skupinu stmelilo.

Každý v lese vytvořil něco produktivního: vznikají umělecká díla, příběhy a básně. Někteří meditovali. Ruce jsem měla špinavé od země, vychutnávala jsem si jejich mytí v chladném potoce.

Necháváme naše nové dojmy proniknout do představení. Sami se stáváme lesem včetně jeho mnoha zvuků.

Více než dvě hodiny zpíváme kolem táboráku a posíláme tak do světa také naše hlasy. Je hezké zpívat. Obvykle jsou to stejní lidé, kteří začínají nové písně. Bez pauzy mezi nimi. Jen veselý smích.

Mezitím jsme jako papír a tužka. Patříme k sobě. Sepisujeme nápady a skládáme scény, dokud nejsme spokojeni.

Poslední den našeho představení ve škole v Hohenau. Přicházejí naše slzy.

Voda rozpouští papír. Naše vzpomínky zůstávají.

Jitka Eliášková

 

Papír a Stift - eine komplizierte Liebesgeschichte

Früher hat man uns tagtäglich benutzt, konnte ohne uns keine Botschaften weitergeben. Wir gehörten zusammen, waren unzertrennlich. Wir waren ein tolles Team. Aus demselben Holz gemacht.

Du warst Papier und ich war Stift. Doch dann ist alles ganz anders gekommen….

Heute wirst du meist bedruckt und nicht beschrieben.

Doch wir sind eine Insel, eine kreative Insel im Meer einer immer schneller werdenden Welt. Vielleicht finden wir uns ja irgendwann mal wieder und alles wird wie früher…

Vielleicht kannst Du uns ja dabei helfen. Wenn Du dich für unsere Geschichte interessierst, komme von 22.5.-4.6. in das romantische Hluboká nad Vltavou, recherchiere zu Papír & Stift und unserem gemeinsamen Grundstoff: Holz. Und besuche meine wichtigsten Geburtsorte Koh-i-Noor und Faber Castell…

Joseph Jehlicka


papirastift 1 400px

Papír a Stift - komplikovaný milostný příběh

Dříve nás lidé používali den co den, bez nás by se neobešlo žádné předání poselství nebo zprávy. Patřili jsme k sobě a byli jsme neoddělitelní. Byli jsme skvělý tým. Vyrobeni ze stejného dřeva.

Ty jsi byl papír a já jsem byl tužka. Pak se ale všechno změnilo...

Dnes tě převážně tisknou, nepíše se na tebe.

My jsme ale přeci ostrov, kreativní ostrov v moři stále zrychlujícího se světa. Snad se opět jednou najdeme a všechno bude jako dříve ...

Možná nám s tím pomůžeš. Pokud se zajímáš o náš příběh, přijď 22.5.-4.6. do romantické Hluboké nad Vltavou, pátrej po Papír & Stift a naší společné základní surovině: dřevu. A navštiv má nejdůležitější místa zrodu: Koh-i-Noor a Faber Castell...

Jitka Eliášková