Schwanenmostek!

Etwa 80 Zuschauer haben sich auf den Weg in den Wald gemacht.

Jung und Alt, alle sind wir gespannt, was die Teilnehmer von „Schwanenmostek“ über das vergessene Dorf Schwanenbrückl herausgefunden haben.

Gleich die erste Szene lässt uns Einblicke in das Gasthaus geben. Dort wurde getrunken und über die neuesten Ereignisse geredet. Feuerwehrmänner und ein abgebranntes Haus waren das aktuelle Thema - vor rund 80 Jahren.

Zur nächsten Szene gehen wir ein Stück in den Wald. Was wir erst später erfahren: Genau an den Schauplätzen, an denen die Szenen gespielt werden, standen auch früher die entsprechenden Häuser. Es waren etwa 55.

Da gab es zum Beispiel die Schule. Durch Expertenbefragungen und Recherchen können uns die Jugendlichen das Leben von damals detailgetreu nacherzählen. Sie sprechen von der strengen Schule, dem verständnisvollen Lehrer und dem Pausenbrot mit Gänsefett - das Lieblingsessen eines dort beheimateten Jungen.

Wir erkennen, dass sich die Gruppe auch mit dem jüdischen Glauben beschäftigt hat. Wir als Publikum werden beim gemeinsamen Schabbat - Tanz miteinbezogen, eine Klarinette spielt live und alle singen „hevenu schalom alejchem“. Dann werden die Familienmitglieder für ein Familienfoto zusammengerufen. Ein außergewöhnliches Ereignis zur damaligen Zeit!

Regina Gottschalk ist mit unter den Zuschauenden. Sie hat als weit entfernte Verwandte der einzigen jüdischen Familie in Schwanenbrückl ein Buch geschrieben, das eine wichtige Quelle der Projektteilnehmer war: „auf Nachricht warten“. Sie macht Fotos und Videos, um diese der letzten überlebenden Enkelin des damaligen Lebensmittelhändlers Getreuer nach Isael zu schicken.

Es beginnt zu regnen und wir gehen weiter durch den Wald. Das Dorf. Oder was davon noch übriggeblieben ist. Wir können nichts erkennen. Aber ein gewisses Gefühl von Respekt für diesen Ort begleitet uns.

Wir lassen uns später in der Abschlussrunde von den Entdeckungen der Teilnehmer berichten: Steine, Geschirr, Bäume, die damals schon hier standen, und sogar den Brunnen, von dem nur noch ein Loch im Boden die Existenz beweist, haben sie gefunden. Zwischen Brennnesseln und Dickicht.

Die letzte Station unserer Reise durch die Zeit ist das lang ersehnte Brückl. Im Regen wirkt das alles noch viel ergreifender. Im Wald klingen die Stimmen noch viel deutlicher nach.

„Hallelujah …          liebeláska…“

Und schon ist es vorbei. Wir beeilen uns und schützen uns im angrenzenden Pfadfinderlager vor den Wassertropfen. Die meisten der jungen „scouts“ waren mit dabei gewesen, einige sammeln jetzt Autogramme der SpielerInnen ein. Welten begegnen sich.

Noch einmal singen sie uns die Spieler ein Lied vom Ort, der zeitweise deutsch, zeitweise tschechisch war. Frau Gottschalk erzählt. Fragen, Antworten, Nachdenken. Unser Bewusstsein für Geschichte, die uns immer und überall umgibt, wächst.

Und schon fahren wir wieder nach Hause. So schnell vergeht die Zeit.

Teresa Hartl

 

 

 

 Schwanenmostek Aufführung2 verkleinert

 

 

 

schwanenmostek aufführung1

Schwanenmostek Wald

Schwanenmostek!

Přibližně  80 diváků se vydává cestou k lesu.

Mladí i staří, všichni jsme zvědaví, co vše účastníci "Schwanenmostek" zjistili o zapomenuté obci Schwanenbrückl.

Hned první scéna nám dovoluje nahlédnout do hostince. Pilo se a mluvilo o posledních událostech. Aktuálním tématem - před přibližně 80 lety - byli hasiči a vyhořelý dům.

K další scéně se přesouváme do lesa. Přesně v místech, kde se scény odehrávají, stávaly dříve domy. Bylo jich kolem 55. To se dozvídáme později.

Stávala zde například škola. Mladí herci nám mohou podrobněji vylíčit dřívější život, neboť hledali, ověřovali fakta a debatovali s odborníky na historii. Zmiňují se o přísné škole, o chápavém učiteli a svačině s husím sádlem - oblíbeným jídlem místního chlapce.

Je zřejmé, že se skupina mladých lidí zabývala také židovskou vírou. My diváci se zapojujeme do společného šabatského tance, k tomu nám naživo hraje klarinet a všichni zpíváme "hevenu schalom alejchem". Poté jsou členové rodiny voláni kvůli rodinné fotografii. Na tehdejší dobu jde o mimořádnou událost!

Regina Gottschalk je mezi diváky. Jako vzdálená příbuzná jediné židovské rodiny ve Schwanenbrückl napsala knihu “Čekání na zprávu”, ta byla pro účastníky projektu důležitým zdrojem. Paní Gottschalk fotografuje a natáčí videa, aby je poslala Isaele, poslední žijící vnučce tehdejšího obchodníka s potravinami jménem Getreuer.

Začíná pršet a my kráčíme lesem dál. Vesnice. Nebo spíše to, co z ní zbylo. Nic už nerozpoznáváme. Doprovází nás ale určitý pocit úcty k tomuto místu.

Později v kroužku diskutujeme s účastníky o jejich objevech: o kamenech, nádobí, stromech, které tu stály již tehdy. Dokonce nalezli i studnu, jejíž existenci dokazuje už jen díra v zemi. Mezi kopřivami a houštím.

Poslední zastávkou na naší cestě je dlouho očekávaný Brückl - kamenný mostek. V dešti působí vše ještě úchvatněji. Hlasy v lese znějí ještě jasněji. "Hallelujah ... liebeláska ..."

A je po všem. Spěcháme a před kapkami deště se schováváme v blízkém skautském táboře. Přítomna byla většina mladých “scouts”, někteří ještě sbírají autogramy od hereček. Lidé se schází.

Ještě jednou nám herci zpívají píseň z místa, které bylo občas německé, občas české. Paní Gottschalk vypráví. Otázky, odpovědi, úvahy. Naše povědomí o historii, která nás obklopuje vždy a všude, roste.

Jedeme zpět domů.

Čas plyne tak rychle.

Teresa Hartl