Märchen und Geschichten rund ums Essen

 Nach dem Einchecken im schicken Hotel Continental in Pilsen hat sich die kumpanie am Freitag, 3.3. um 18:00 Uhr zur Abfahrt in die Villa Junikorn getroffen, wo die Proben stattfinden. Kurz nach der Ankunft der Theaterspieler gings an die Arbeit. Noch am Freitag wurde alles Neue besprochen und das Alte wiederholt.Zur Löffelchoreographie kam ein Text dazu, "Heiss a Hned", es wurden Kostüme ausprobiert und Texte verschönert.

Am nächsten Tag besuchte unsere Gruppe der professionelle Erzähler Martin Ellrodt, der uns in die Welt der Geschichten und Fantasie eingeführt hat. Zuerst haben wir nur zugehört aber schon nach kurzer Zeit, sind wir selber zu Erzählern geworden. An diesem Tag haben wir alle zusammen das bekannte Märchen  vom süßen Brei zu einer ganz anderen Erzählung gemacht.

Danach hat die kumpanie diese Geschichte in Čojč umgewandelt und in ihre Aufführung eingefügt. Den ganzen Tag wurde noch fleißig geübt und zum Abschluss gab es noch eine Führung durch Pilsen – vor allem für Selina, die zum ersten Mal überhaupt in Tschechien war!

Als Belohnung sind wir dann noch in ein Restaurant am Stadtplatz gegangen, wo wir Pizza bestellten, die wir uns nach diesem Tag alle wirklich verdient haben.

Anna Klementova/ Eleanora Allerdings

Kumpanie 3 1

Kumpanie 3 2

Byla jednou jedna školka…

… bez dětí…
a přesto plná života.

Ke třetímu víkendovému setkání se čojč kumpanie vydala do Plzně. Pro některé návrat domů, pro jiné úplně první návštěva Česka. Pro všechny z nás ale cesta do dětství – do školky. Měli jsme možnost pracovat v prostředí plném dětské kreativity, to nás vskutku inspirovalo.


Od pátečního večera do nedělního poledne naše skupinka pracovala na interaktivním kulinářském představení tentokrát z úplně jiného pohledu. Jako jsme si minule hráli s obaly na pizzu a prozkoumávali jejich materiálové (i naše fyzické) možnosti, tak jsme se nyní věnovali světu imaginací a příběhů.


Pozvali jsme si externího odborníka, profesionálního vypravěče, který se nám věnoval po celou sobotu. Zjišťovali jsme se, jak společně vyprávět příběh v jazyce čojč, hráli si s asociacemi, popisovali vnitřní obrazy a objevovali, jaká sranda je to, když člověk povídá druhému své zážitky v rodném dialektu. Taková svoboda, taková síla slov.


Věnovali jsme se ovšem i scénám připraveným z minula, vypilovali jsme je po stránce příběhové i pohybové a oblékli se do kostýmů. Čelili jsme v tomto ohledu vážným rozhodnutím: Hm, co bude jednodušší: tričko pod šaty, nebo šaty pod tričko?A jak se váže kravata?

Na závěr jsme si společně zašli na pizzu, samozřejmě jen v rámci porovnání konkurence ;-).

Vaše rozvážková služba „Heiß a hned!“


Iva Ellrodt

 

Heiß a hned!

„Heiß a hned!“
Wir sitzen im Kreis und singen unser Mantra. Die Energie umgibt uns und wir sind wie elektrisiert, wenn wir uns auf diese drei Wörter konzentrieren.
„Heiß a hned!“
Was heißt das Wort noch einmal -hned?

Wir werden schneller. Alle gemeinsam. Ah und hned heißt „sofort“, jetzt weiß ich es wieder.
Unser Lieferservice heißt so.
„Heiß a hned“.
Es ist das zweite Wochenende der „cojc-Kumpanie“ in Schwandorf. Wir schlafen auf Sportmatten in einem alten Klassenzimmer. Wir duschen uns in den Umkleidekabinen und proben in der Aula. Wir essen zusammen und versuchen an einem Wochenende so kreativ wie möglich zu sein und Szenen für ein Stück zu erarbeiten, das Anfang Sommer aufgeführt wird.
Pizzaschachteln werden gefaltet, mit Löffeln getanzt, Yoga gemacht und viel Zeit miteinander verbracht. Und es lohnt sich. Für die vielen Erfahrungen, die netten Begegnungen, das Essen, den Spaß, die andere Sprache, …
„Heiß a hned“, schon wieder ein neues Wort gelernt.

Am Nachmittag standen Pizzaschachteln auf dem Programm… ich wusste gar nicht, dass sie so vielseitig sein können!
Geschichten über Pizzen, wer hat welche Lieblingspizza? Pizzaschachteln falten lernen. Sich kennen lernen.

Am zweiten Tag des Treffens der „Kumpanie“ haben wir herausgefunden, welche Geräusche und Töne man mit einer Pizzaschachtel erzeugen kann. Als was man sie verwenden und was man imitieren kann: Flügel, Laptops, Hüte, Babys, Kissen, Kleidung, Skateboards, …
Mit Spiel und Spaß entstanden lustige Bilder und tolle Ideen für einen Auftritt.

Teresa Hartl

 Kumpanie 2 verkleinert

Kumpanie 2 Pizza 3

Kumpanie 2 Pizza 2 Kopie

„Šup šup!“

S plným žaludkem (na což si v rámci Kumpanie zvláště potrpíme) a lehce rozespalí se scházíme ve školní aule, za chvíli začneme zkoušet. Všichni posedávají u stolů a povídají si. Aniž bychom si toho byli vědomi, už od rána se navzájem krmíme příběhy o jídle.

„Nezapomenu na jeden seminář o stereotypech, co jsme měli na univerzitě v Regensburgu. Docent na nás: ‚Tak házejte na sebe ty stereotypy!‘ A von se přihlásí jeden takovej echt Bavorák a povídá: ‚Die Tschechen, die saufen nur Bier und essen Knödel!‘“

Nepřestává mě udivovat magická atmosféra Čojčlandu, kterou dokáže vykouzlit pouhá přítomnost mladých lidí z obou stran hranice. Svět se přestává dělit na „oni“ a „my“. Pokud si dobře vzpomínám, Zubejda to v pohádce definovala celkem trefně: “Každý mluvíme jinou řečí, a přece si rozumíme!“ A když taková skupina začne vymýšlet divadelní kousek o JÍDLE, vášni, která je všem společná, to je teprve zážitek!

Tedy, dokud se skupina snaží zdokonalit synchronizaci pohybů při zacházení s imaginárními předměty v imaginární kuchyni, je to spíš dřina než psina. To se musí krájet, vyndávat nádobí z myčky, zadělávat těsto, zřetelněji krájet, zadělávat těsto urputněji a pak... celé ještě desetkrát. Jakmile ale přijde na experimenty s krabicemi od pizzy (kde je jediným pokynem: „Hrajte si, házejte a zkoušejte kraviny!“), rozpoutá se opravdová bouře. Kartonové obaly létají vzduchem, pár lidí z nich staví domeček jako z karet, jeden na nich zkouší bruslit, další si s jejich pomocí ustele… a najednou je tu večer.

V hlavě mi ze dne zůstává jen pozoruhodná koláž jídla, pocitů, scének, rytmů, jídla, melodií, pohybů, jídla a slov a…
Když už jsme u toho jídla, což takhle si něco dát? Máte chuť?

Náš lífrservis Heiß a hned! se nem?že do?kat na své první zákazníky!

S Liebeláskou Iva Ellrodt

 

Die Kumpanie startet!

An drei Tagen über das Wochenende hinweg, drehte sich alles rund ums Essen und um Begegnungen beim Essen. Wir haben zusammen gekocht, gegessen, gelacht, gefeiert, gearbeitet und spaßige Tage verbracht.

Ganz offiziell startete das erste Kumpanietreffen, passend zum Projektthema, mit einem gemeinsamen Essen. Danach ging es auch schon sofort an die Arbeit. Zusammen mit der Regisseurin Eleanora Allerdings wurden Choreographien erarbeitet und einander vorgespielt. Der Fokus lag hierbei darauf, nur mithilfe eines Löffels, Gestik und Mimik den anderen eine kleine Geschichte zu erzählen oder einfach nur eine amüsante oder zum Grübeln bringende Show zu präsentieren. Am Abend wurde dann noch mit herrlichen Kuchen der 1. Geburtstag der neuen Cojc-Kumpanie gefeiert.

Den nächsten zwei Tagen fehlte es keinem der Kumpanie an Bewegung und Action. Durch lustige Spiele und Übungen konnten wir uns gegenseitig kennen lernen, besser auf einander eingehen und uns darauf einstellen, mit welchen verschiedenen Charakteren wir die nächsten Wochen zusammenarbeiten werden. So kamen auch schon die ersten peinlichen Geschichten rund ums Essen in vertraulicher Kumpanierunde zum Vorschein.

Wer meint, mit Essen spielt man nicht, lag hier falsch. Sprechübungen mit Salzstangen von oben nach unten in den Mund eingespannt gehörten zum Programm genauso wie mit einem Mund voller Kaugummi zu spielen. Wir haben getestet, wie wir mit Utensilien, wie Karotten, Nüssen, Kartoffeln, Messern und sonstigen Dingen rund ums Essen, auf der Bühne und mit den Leuten arbeiten können. (Natürlich wurden die Sachen nach Gebrauch artgerecht verzehrt oder zum Kochen verwendet. ;))
Am Samstagabend ging es dann noch zum Gipsmaskenbasteln in den Schlafraum. Die entspannende Prozedur, mit Gesichtscreme eingerieben zu werden, genossen nicht nur unsere weiblichen Teilnehmer. Anschließend wurde das Ganze mit hauchfeinem Kleenex abgedeckt und mit mehreren Lagen angefeuchteter Gipsteile überdeckt. Nach einer halben Stunde des relaxten Wartens war die Maske dann fertig zum Abnehmen und wir mussten sie nur noch über Nacht aushärten lassen.
Der Sonntagvormittag wurde mit Ideen für Geschichten rund ums Essen verbracht.Mit erschöpften Körpern und vollem Bauch ging es dann am Sonntag, 22.01.17, für alle von uns wieder nach Hause.

Für alle, die die ersten Auftritte nicht abwarten können, und schon mal einen kleinen Vorgeschmack unseres Ensembles haben möchte, gibt es einige Fotos auf der Facebook Seite des Cojc Land Netzwerks. Natürlich werden wir euch auf dem Laufenden halten und neue Bilder vom nächsten Kumpanietreffen und vor allem Infos zu den Aufführungen werden schon bald folgen.

In diesem Sinne, Uvidsehen unsnás.

Nico Schwarzbauer

kumpanie flieg

kumpanie im wald bearbeitet

 

RetrospekceBlick 4: Čojč-Magnet

 

Was sind hundert zuckersüchtige Naturfreunde, die zwar gerne über ein (oder auch einem) Bier philosophieren, aber in keiner der Umlaufbahnen etwas an eine Klotür gekritzelt haben?

a)    bekloppt

b)    2 * 50 / 4 * 5 – 25 zuckersüchtige Naturfreunde

c) ein čojčer Magnethaufen

 

Wer jetzt im Matheunterricht nicht geschlafen hat, auch wenn das eine durchaus sinnvolle Beschäftigung ist, der weiß: Antwort b ist genau richtig wie Antwort a, die genauso richtig ist wie Antwort c! Juhu! Und was erstünde dieser große Haufen, gäbe es einen nicht ganz so großen, aber doch immensen Haufen Geld zu gewinnen?

a)    ein Eis

b)    ein altes Straßenbahndepot

c)    einen hauseigenen Masseur

 

Undundund? Die Lösung ist: Gar nichts ist richtig, ha! Der Haufen erstünde ganz viele bunte Luftballons, um mit diesen zusammen mit einem Dixi-Klo, Bier und Cola und einem großen Baum, der die Dixi-Klo-Luft filtrieren soll, ins Weltall abzudampfen!

Das Čojč-Magnet-Projekt: 5 Projekte, 100 Teilnehmer, 10 Projektleiter, zusammen, einzeln und aufgeteilt unterwegs im Čojčland, in Pilsen, in Vilshofen und im Wald, als Kultur-a-Natura-, Cukrwasser-, Planetendisco-, Musstiš du jit- und Bierkultura-Gemeinschaft und nach drei Tagen dann auch gemeinsam. Wie beschreibt man solch deutsch-tschechischen Blödsinn, ohne blödsinnig zu werden? Vielleicht am besten so, wie man ihn auch wahrgenommen hat. In Momentaufnahmen, Sekunden-Eindrücken, mit dem, was nicht sichtbar war bei der großen Premiere im DEPO, mit all dem, was flüchtig und subjektiv ist und doch bleibt.

Koffer verstauen, Schuhe ausziehen, leise raunen. Handgelenk-Armband – wir sind jetzt neon, und ohne uns zu kennen, gehören wir zusammen. Im imaginären Koffer für die Reise ins čojč-Land viele neue tschechische Worte verstauen und versuchen aufzupassen, dass die Namen dabei nicht rausfallen. Physikalische und mathematische Gesetze ohne Verstehen erklären und verklären, darstellen und erstellen, tanzen und purzeln. Lachen. Gemeinsam im Weltraum landen. Drei Tage lang zwischen Hotel (Essen!), DEPO und Tanzstudio pendeln, den Pilsner Marktplatz unsicher machen, abends den Staub von den Händen waschen und die stinkenden, schmerzenden Füße bemitleiden. Lachen. Spielen. Die Liebe untersuchen. Szenieren, sezieren. Die anderen Gruppen treffen, weniger Chaos verursachen, als erwartet. Spielen. Lachen. Noch mehr Namen in den Koffer packen. Pilsen unsicher machen, die Sonne genießen. Und das Leben. Deutsch und Tschechisch reden. Luftballons vor dem Pilsner Kirchturm loslassen und nach kurzer Absturzgefährdung tatsächlich steigen lassen. Müde sein und Reis undoder Nudeln futtern. Süßigkeiten kaufen, Pilsner Bier in Hotelbetten genießen, immer viel zu wenig schlafen.

Erkennen: DEPO-Boden ist zu kalt zum Schlafen, ich bin zu müde, um es zu lassen. Proben. Proben. Proben. Die Sonne genießen. Die schönste Hose der Welt anziehen – Premiere. In Kreisen, Schlangen, Linien laufen, an Klotüren klopfen, Lieder über die Liebe singen, streiten, tanzen, Zucker verschütten, glücklich sein. Abschied nehmen, Hände und Menschen drücken, in die Augen gucken, zunicken. Lächeln und nach Hause fahren.

Oh čojč-Projekt, wenn ja vidím dich, začinam strahlen! Denn wenn die Liebe der Magnet ist, der die Menschen zusammenhält, dann bist du der Magnet, der uns zusammenhält – und glücklich macht.

 

Annika

-------------------------------------------

Planetendisko

Vorfreude

Wir fliegen durch den Raum wie die Planeten

Wie von einer unsichtbaren Schnur gezogen rotieren wir um die Sonne

 

.Jede so wie sie ist

Verschiedene Stärken ergeben ein buntes Kaleidoskop,

das sich dreht und

immer wieder Farben und Farben

Formen und Formen zeigt, die neu, noch nie dagewesen sind.

 

Im Theater, im Tanz und auf der Bühne

kann man wie im richtigen Leben nichts festhalten,

auch wenn es noch so schön ist.

Die Bewegung ein einziges Vergehen.

 

Neue Gesichter und alte Freunde

Kämpfer mit der Friedensfaust für die Erfreuung des Publikums

Der Ringelreihen der Planeten beschäftigt nicht nur große Geister wie Galileo oder Johannes Kepler

 

Nein, jeden, der über den Tellerrand schaut und wie alles im Wandel begriffen ist.

Die Gesetze des Universums haben etwas Tröstliches.

Sogar das Weltall, das so riesig ist und uns verschluckt, ist in einer gewissen Harmonie begriffen und wagt doch zu tanzen

Aus der Reihe tanzen ist möglich

Den Schwung, das Feuer, die Energie und die Wärme braucht es auch um Gesetze in Bewegung zu bringen

Das ist wie bei der Musik

Ton und Stille, Ton und Stille

Lichtpunkte im Dunkeln, die komplexe mehrdimensionale Gebilde mit golden leuchtender Tonspur zeichnen.

Laska-Liebe- naturwissenschaftlich

 

Streit

Bei der Verzerrung des Gesichts im Streit, beim Blecken der Zähne, Anschwellen der Stirnader, beim Runzeln der Stirn, stelle ich fest wie anstrengend es ist böse zu sein.

 

Abschied

Die winkenden Personen am Bahnsteig: die, die verlassen werden, bewegen sich exaltiert, der im Zug Sitzende ruht statisch mit starrem Blick in sich. Das sind unterschiedliche menschliche Wege mit Schmerz umzugehen. Man nennt dies auch Trauerarbeit.

 

Eifersucht

Während sich Person A zu B zugeneigt fühlt- hier ist die Anziehung am größten- ist Person C von dem Verhalten As und Bs doppelt abgestoßen. Darauf wende man die Formel a²+b²=c²  an, allerdings verwandelt sich so positive Anziehung in negative Abstoßung.

 

Johannes

 

 

 MG 8729

 MG 8461

 MG 8347

 MG 8494

RetrospekceBlick 4: Čojč-Magnet

 

Co jsou stovky na cukru závislých přátel přírody, který sice rádi o (nebo taky jednom) pivu filozofují, ale na žádné oběžné dráze nic nenaškrábali na dveře záchodu?

a)    bláznivý

b)    2 * 50 / 4 * 5 – 25 na cukru závislí ekologové

c)    Čojč magnet hromada

 

Kdo teď nespal na hodině matematiky, také když je to docela úmyslná námaha, ten ví: odpověď je přesně tak správná jako odpověď a, a která je stejně správná jako odpověď c! Juhu! A co můžete vyhrát?

a)    vajíčko

b)    staré tramvajové depo

c)    domácí masér

 

Aaaaa? Řešení je: Nic není správné, ha! Získáte spoustu barevnách balónků s toitoikou, pivem a kolou a taky velkým stromem, který filtruje vzduch z té toitoiky, který se pak vypaří do vesmíru.

Čojč- Magnet-Projekt: 5 projektů, 100 účastníků, 10 projektových vedoucích, spolu, sami i rozděleně 3 dny na cestě po čojčzemi, v Plzni, ve vilových dvorech a v lese, jako kultura a příroda, cukrová voda, planetární disco, Musstiš du jit- a pivní kulturní společnost a pak zase všichni spolu.

Jak se popíše takový českoněmecký nesmysl, aniž by člověk sám nebyl bláznivý? Možná nejlépe, když to člověk cítí. V momentech, v sekundových dojmech, co nebylo vidět na velké premiéře v DEPU, s tím vším, co zůstane subjektivní.

Srovnat kufry, sundat boty, tiše šeptat, nasadit svítící náramek – jme teď neonový a přesto, že se nevidíme, patříme k sobě. V imaginárních kufrech cesty do Čojč země se snažíme urovnat česká slovíčka tak, aby z nich nevypadla jména.

Fyzikální a matematický zákony vysvětlit a objasnit, představit a provést, tančit a svalit se. Smát se. Společně přistát do světového snu. Tři celé dny pendlovat mezi hotelem (jídlo!), DEPEM a tanečním studiem, náměstí učinit nepřehledným, večer umýt prach z rukou a politovat své černé bolavé nohy. Smát se. Hrát. Zkoumat lásku. Pracovat na scénách, pitvat. Setkávat se s ostatními skupinami, způsobit méně chaosu, než je očekáváno. Hrát si. Smát se. Zabalit víc jmen do kufru. Znejistit Plzeň, užívat si slunce. A život. Mluvit německy a česky. Vypustit balónky z věže a po malé nehodě stoupat vzhůru. Být unaven, jíst nudle a rejži. Kupovat sladkosti. Užívat si plzeňské pivo v hotelových pelestech, pořád málo spát. Zjistit – DEPO podlaha je příliš studená pro spaní. Zkoušet. Zkoušet. Zkoušet. Užívat si slunce. Natáhnout si nejhezčí kalhoty světa – premiéra. V kruhu, v řadě, v hadu běžet, klepat na dveře záchodku. Zpívat písničky o lásce, prát se, tančit. Rozhazovat cukr, být šťasten. Rozloučit se, tisknout lidem ruce, dívat se do očí, kývat hlavou. Odjíždět se smíchem na tváři.

Oh čojč-Projekt, wenn ja vidím dich, začinam strahlen!  Neboť když je magnetická láska, která drží lidi pohromadě, pak jsi také magnet, který nás drží a činí šťastným.

 

Annika

 ------------------------------

Planetendisko

Radostné očekávání

Letíme přes celou místnost jako planety

Kroužíme okolo slunce, jako kdyby nás někdo táhnul na neviditelném provázku

 

Každý takový jaký je

Z různých sil se stane jeden barevný kaleidoskop

A ten se točí

A neustále se objevují barvy a barvy

Tvary a tvary, nové, které tu ještě nikdy nebyly.

 

V divadle, v tanci a na podiu

Jako v opravdovém životě se nedá nic zastavit,

I když by to bylo tak pěkné

Jediný neustálý pohyb.

 

Nové tváře a staří přátele

Bojovník s pěstí míru pro potěšení publika

Prstence těch planet zajímají nejen velké duchy jako Galilea nebo Johannesa Keplera

 

Ne, každého, kdo se kouká přes okraj talíře a jako všechno patří k té změně.

Pravidla vesmíru mají něco uspokojujícího.

Dokonce obrovský vesmír, který nás pohlcuje, má nějakou jistou harmonii a odváží se tancovat.

Možné je vytancovat z řady

Oheň, energie a teplo to také potřebují, aby rozpohybovali své pravidla

Je to jako v hudbě

Zvuk a ticho, zvuk a ticho

Světelné body v temnotě, kreslit mnohorozměrné kresby se zlatavě svítící zvukovou stopou.

Liebe-láska přírodověda

 

Hádka

Pří překrucováním obličeje pří sporu, pří skřípání zubů, když se objeví křečová žíla na čele, pří mračení se mi objasnilo jak namáhavé je být zlý.

 

Loučení

Mávající lidi na nádraží, ti kteří budou opuštění, se pohybují přepjatě, ten který sedí ve vlaku kouká, jako kdyby zamrzl. To jsou různé možnosti, jak se lidi v takových situacích chovají. Říkáme tomu také smuteční práce.

 

Žárlivost

Zatímco člověk A cítí přitažlivost k člověku B - mezi těma dvěma je ta přitažlivost nejsilnější- ale člověka C dvakrát odpuzuje chování Ačka a Bčka. Načež použijeme vzoreček  , právě proto se positivní přitažlivost promění v negativní odpudivost.

 

Johannes

 

RetrospekceBlick 3: Adrenalin

 

Babumm, babumm, das Herz schlägt schneller:

Früher ein Zeichen drohender Gefahr, ist der Adrenalinschub heute das Ziel vieler halsbrecherischer Freizeitaktivitäten geworden: Ohne Kick wär's doch lahm!Im Čojč-Projekt Adrenalin haben 20 tschechische und deutsche Jugendliche ihre eigenen Adrenalinmomente in Szenen gepackt und dabei ein wildes Stück entstehen lassen: es wird getanzt, gekämpft, Fallschirmgesprungen, sonnengebadet und viel deutsch-tschechisch kommuniziert. Die Teilnehmer haben sich dabei an viele Extreme herangetastet: einen Tag mehrere Dutzend Kilometer wandern, den Schwindel im Hochseilgarten bekämpfen, einen Tag nicht sprechen, einen Tag nicht schlafen. Der erste Projektteil fand im tschechischen Teil des Böhmerwalds statt, wo die Teilnehmer vor allem lernten, in der Natur Extreme zu finden. Diese Projektwoche wurde mit einer Aufführung abgeschlossen, die sich vor allem mit allen Arten von Nervenkitzel beschzäftigte. In Regensburg kam während der zweiten Projektwoche dazu, wie es ist, Nervenkitzel durch Stimulanzien, Drogen, hervorzurufen. Auch hier gab es zunächst einen wissenschaftlichen und chemischen Input. Danach wurden Ex-User sowie die Polizei zu Drogenwirkungen und den Folgen des Konsums befragt. Dieser Input veränderte das Stück: es wurde düster, zeigte Grenzen der ewigen Spaßgesellschaft und auch, wie leicht es ist, aus der Gesellschaft verstoßen zu werden. Wie leicht kann der Gruppenzwang das Leben zerstören. Diese ganz unterschiedlichen Aufführungen innerhalb von zwei Wochen zeigen, welche vielfältigen Ideen Teilnehmer unter professioneller, empathischer und erfahrener Anleitung entdecken können. Die Zuschauer dankten mit Applaus.

 

So, wir packen heute für cojc!

Da gibt es immer hochdetailierte Listen, was mitgenommen werden sollte. Ein/e gute SherlockIn erkennt dabei gleich, was wohl auf dem Programm steht: strapazierfähige Kleidung und das Vorhaben, ''an die eigenen Grenzen zu gehen'' klingen nach Anstrengung. Nuja, schließlich soll irgendwie Adrenalin dabei produziert werden. Ob das auch der Zuschauer merkt? Fragen wir Peter Z., der die erste Aufführung  live in Tschechien miterlebte: "Jojo, das Adrenalin war direkt zu spüren, sag ich Ihnen. Da lief alles rum wie wild, da sind Leute abgetaucht im Wasser, mit dem Fallschirm abgesprungen und haben sich auf manch andere Weise bewegt, sogar eine Kampfszene gab’s, da hatte ich etwas Angst. Und danach plötzlich der Zombiehorror und alle kamen auf uns arme Zuschauer zu, man man. Da hab ich auch Bange bekommen und wollte gleich mit Adrenalin von dannen. Aber: zum Glück nur gespielt, puh!" Danke, Peter Z.!

Wie man mit Cojc die Nacht durchwacht!

Auf dem Cojc-Projekt Adrenalin, das im August mit 20 Teilnehmern jeweils eine Woche in Tschechien und Dautschland die persönlichen Grenzen erforschte, stand auch das auf dem Programm: den eigenen Rhythmus unterbrechen und eine Nacht nicht schlafen. Der Abend wurde mit einem Meisterwerk der US-Amerikanischen Trickkunst eingeläutet: Dinosaurier fraßen ihre bösen Erschaffer und ein paar arme Besucher auf. Durch häufige Schreckmomente ideal aufgewühlt, begann ein langer Spaziergang durchs nächtliche Regensburg. Dieser führte durch Fußgängerzonen, Parks und über Brücken, vorbei an den sonst hervorgehobenen Sehenswürdigkeiten der Stadt, die nachts einfach unscheinbar aussehen, dunkel eben. Nach nächtlichem Joga, Begegnungen mit anderen Personen auf dem Weg zu individuellen Zielen (Bett oder Disko?) und manchem kleinen Gähnen ging die Sonne auf, während sie sich in der Donau spiegelte. Dieser Anblick ist allemal ein paar Augenringe wert!

 

Wozu sprechen?

Zu den Grenzerfahrungen beim zweiwöchigen Cojc-Projekt Adrenalin gehörten neben körperlich anstrengenden Extremen - wie Ultrawandern und einem Nachtspaziergang, bis die Sonne grüßte - auch soziale Themen: in der hochkommunikativen Gegenwart einen Tag lang ohne Sprache auskommen, ist das vielleicht schon unmöglich? Antwort aus dem Cojc-Labor: Es geht! Nach längerer Eingewöhnung entwickelten die Cojcler sogar ohne zu sprechen eine Szene, um die schwierige chemisch-physikalische Bedeutung des Adrenalins zu zeigen: Auf Atomebene finden sich zunächst die Bestandteile zum Adrenalin-Molekül zusammen, das dann prompt auf ein plötzlich auftauchendes Monster reagiert und den Fluchtreflex auslöst. Und all das ist ohne Sprache entstanden!

 

Neue Tiefe.

Nach der ersten Projektwoche, die Erfahrungen in der Natur in den Mittelpunkt setzte, befasste sich das Cojcprojekt Adrenalin in der zweiten Woche auch mit Drogen und ihren Wirkungen: nach der Textrecherche, in denen beispielhaft die Wirkung und Folgen der Droge Heroin von verschiedenen Experten und Usern beschrieben wurde, traf sich die Gruppe mit Mitgliedern des Vereins DrugStop Drogenhilfe Regensburg e.V., die aus der Sicht von Ex-Usern ungeschönt und ehrlich berichteten. Danach schilderten zwei Polizisten die gesetzichen Bemühungen gegen Drogen sowie Theorie und Realität der Drogenprävention. Diese beiden Interviewblöcke zeigten viele Aspekt auf, die anschließend szenisch verarbeitet werden konnten und dem Theaterstück eine neue, ernste Tiefe gaben.

 

grupka

klettern

wandern

sucht

RetrospekceBlick 3: Adrenalin

Bum, bum, srdce bije rychleji.

Dříve znak blížícího se nebezpečí, dnes se stala dávka adrenalinu cílem mnoha nebezpečných volnočasových aktivit: Bez nebezpečí je hra chladná! V Čojč-Projektu Adrenalin 20 českých a německých teenagerů přetvořilo momentální příval adrenalinu do divadelního kousku, kde se tancovalo, bojovalo, skákalo padákem, opalovalo se a mluvilo německo-česky. Účastníci si sáhli na dno při extrémních situacích: jeden den chodili desítky kilometrů, překonávali závrať v lanovém parku, jeden den nemluvili a jednu noc nespali. První část projektu se odehrávala na českém území, na Šumavě, kde se účastníci především učili zažít přírodní extrémy. Tento projektový týden byl zakončen vystoupením, plným nervového vzrušení. V Řeznu se pak během druhého projektového týdne objevovalo, jak vyvolat nervové vzrušení díky stimulantům a drogám. K tomu se přistupovalo nejdříve z vědeckého a chemického hlediska. Potom se účastníci mohli dotazovat na důsledky konzumace drog bývalých závisláků či policie. Tento zážitek změnil divadelní kus, stal se temnějším, ukázal hranice mezi požitkářstvím a možnosti sociálního vyloučení ze společnosti. Jak snadno může zničit život skupinový tlak. Tyto zcela jiné vystoupení během dvou týdnů ukázali, jak mohou vzniknout rozmanité nápady díky profesionálnímu, empatického a zkušeného přístupu k věci. Diváci děkovali velkým aplausem.

 

Tak, dneska balíme na Čojč.

Vždy jsou velmi detailní seznamy toho co by jsme se měli s sebou vzít. Dobrý detektiv hned rozpozná, co bude tentokrát v programu: onošené oblečení a odhodlání, „sáhnout si na své dno”  to zní jako námaha. Nuju, koneckonců se tam má produkovat adrenalin. Jestli to pozná i divák? zeptáme se Petra Z., který byl pří prvním představením live v Čechách: „Jojo, adrenalin byl doopravdy cítit, řeknu Vám. Všechno se tam divoce točilo, lidi se tam potápěli ve vodě, skákali padákem a pohybovali se jinými způsoby, dokonce se uskutečnila bojová scéna, to jsem už dostal trochu strach. A pak najednou ten  Zombie horror a všichni přicházeli k nám, k chudáčkům divákům. To jsem taky dostal úzkost a hned jsem s Adrenalinem chtěl pryč. Ale naštěstí to bylo jen hrané, uf!“ Děkujeme, Petře Z. !

 

Jak s Čojč probdít noc!

Při srpnovém projektu Čojč-Adrenalin zkoumalo po celý týden 20 účastníků v Německu i v Čechách osobní hranice, toto stálo také na programu: přerušit vlastní rytmus a jednu noc nespat. Večer byl zahájen s americkým trikovým filmem: dinosauři sežraly jejich zlé stvořitele a ještě pár návštěvníků. Při děsivých lekavých okamžicích začal pochod nočním Řeznem. Stezka vedla pěšími zónami, parky i přes mosty, kolem kterých se tyčili nádherné památky města, teď ale byly skryty pod rouškou tmy. Po noční józe, po setkáních s jinými osobami každý měl svůj individuální cíl (postel nebo disko?) po pár zívnutích začalo vycházet slunce, jenž se zrcadlilo na hladině Dunaje. Tento pohled stojí i za kruhy pod očima!

 

Proč mluvit?

K mezním zážitkům při dvoutýdenním Čojč projektu Adrenalin patří krom extrémně fyzicky náročných Extrému, jako dlouhé túry nebo pozdrav slunci, také sociální témata: obejít se v dnešní době každodenní rušné komunikace beze slova, je to snad nemožné? Odpověď čojč-laboratoře: Jde to! Po delším přivykání vyvinuli beze slova scénu, aby ukázali složitý chemicko-fyzikální význam adrenalinu: Na atomové úrovni se nejdříve spojili části molekuly adrenalinu, které pohotově reagovaly na přicházející monstrum a vyvolaly únikový reflex. A toto všechno proběhlo bez jediného slova!

 

Nová hloubka

Po prvním projektovém týdnu, který se zaměřil na zážitky v přírodě, se v druhém týdnu zabýval Čojč projekt Adrenalin drogami a jejich účinky. Po textové rešerši, kde se na příkladech popisovaly účinky a následky užívání heroinu z úhlů pohledu expertů a narkomanů, se setkala skupina se spolkem Drugstop pomoc s drogami v Regensburgu, kde tuto tématiku popisovali bývalí narkomani upřímně odstrašujícím způsobem. Poté popisovali dva policisté právní snahu boje proti drogám i teorii a realitu drogové prevence. Tyto oba bloky Interview poukázaly na mnoho aspektů, které se mohly následovně scénicky zpracovat a divadelnímu kusu dát novou, opravdovou hloubku.