Retro-SpekceBlick 2: Čojčmarkt in Zwiesel

Es waren einmal in Zwiesel an einem Freitag im September gegen vierzehn Uhr etwa dreizehn theaterpädagogisch Tätige und Interessierte, die sich in einem schönen Haus der Kolpingfamilie am Stadtrand trafen. Sie kamen aus Čojčland, das heißt aus Bayern, Böhmen, Tschechien, um ihr Handwerkszeug zu verfeinern, sich über Deutsch-Tschechische Theaterarbeit auszutauschen und Zwiesel besser kennenzulernen.

Um warm zu werden, hat Tinka ein Klatschspiel eingeführt, das immer komplizierter wurde und sich als Beitrag zum Gruppenzusammenhalt zeigte. Johannes verwandelte die Gruppe in Bettler und Könige. Es führte zu einem wilden Spiel um die Zeit. Dráža hat uns blind gemacht, um uns drei Ausdrücke zu zeigen, aus denen szenische Dialoge mit Situationskomik entstanden sind. Wir ließen uns von Nora bepunkten, um uns an den Punktstellen aneinander zu ketten und die Körperteile in der Fremdsprache kennenzulernen. Im Tanz durchmaßen wir den Raum.

Mit Marcus ging es nach draußen. In Kleingruppen spazierten wir mit aufgeweckten Sinnen durch den Wald. Auf Kärtchen sammelten wir Sinneswahrnehmungen. Im Gespräch haben wir den Cojcmoment erlebt, weil wir nur in der jeweiligen Muttersprache kommunizieren durften. Linda und Marie griffen die Walderlebnisse auf: Linda ließ uns 1-5 Elebnisse zunächst in Bewegungen übersetzen, dann diese wiederum in Cojc-Gedichte, die wir auch vortragen durften. Marie ließ uns unsere Eindrücke in wissenschafliche Vorträge, Tänze und Poesie verwandeln und experimentell die jeweiligen (Kunst)stücke aufeinandertreffen. Bei Rosalin erforschten wir unsere Reflexbewegungen, indem wir uns von Socken bewerfen ließen und die Haltungen, die wir dabei bekamen, zu gemeinsamen Choreographien weiterentwickelten.

Karel brachte ein Knobelspiel um die Evolution verschiedener Tiere mit, die im Wettkampf gegeneinander antraten. Mit einem Stimmenerklingen begannen wir den letzten Tag. Vroni hatte es zusammen mit einem witzigen Pantomimeratespiel mitgebracht. Valentina hatte eine abwechslungsreiche Musikauswahl für uns vorbereitet: los ging es mit „I'm walking on sunshine“, danach durften wir mit bestimmten Gegenständen (Stofftasche, Seifenblasen etc.) die Moldau von Smetana und Wagners Walkürenritt bespielen.

Den Abschluss unserer Übungseinheiten bildete Connie mit einem Kreistanz zu „Es war einmal in Zwiesel an einem Freitagnachmittag...“ und so schließt sich der Kreis. Nach getaner, äußerst produktiver Arbeit verließen wir Zwiesel zufrieden und zerstreuten uns wieder in alle Himmelsrichtungen.

Johannes Frank, Marcus Reinert, Marie Solilová

 

 sprachkrach01

Burt kreis 

 MG 1821

Retro-SpekceBlick 2: Čojč-trh v Zwieslu

Kdysi bylo ve Zwieslu v pátek v září kolem 14 hodin asi 13 divadelně-pedagogicky aktivních zájemců, který se setkali v jednom krásném domě na kraji města u rodiny Kolping. Přicházeli z čojčzemě, to znamená z Bavorska, Šumavy a Čech aby si zlepšili své řemeslo, se poradily o německo-české divadelní práci a lépe se seznámili s Zwieslem.

Na zahřátí Tinka navrhla tleskací hru, která se dostávala na težší a težší ůroveň, která ale pomohla dát skupiny dohromady. Díky Johannesovy se ze skupiny staly žebráci a králové, co vedlo k divoké hře. Dráža nás oslepila, aby nám ukázala tři výrazy z kterých se vyvinuly scénářské dialogy s situační komedií. Od Nory jsme se nechali pobodovat, abychom se mohly na těch místech těch bodů k sobě  připoutali naučili se ty části těla v tom druhém jazyce. S tancem jsme změřily pokoj.

S Markusem jsme šli ven. V malých skupinkách jsme procházeli s probuzenýma smyslama lesem. Shromážďovali jsme na kartičkách to čeho si naše smysli všimli. Při konverzaci jsme zažili ten čojč moment, protože jsme měli dovoleno povídat si jen naším mateřským jazykem. Linda a Marie se chopily lesních zážitku: Linda nás nechala nejdříve 1-5 zážitků přetransformovat v pohyb a pak ty to pohyby zas do čojč básniček, které jsme poté mohly i recitovat. Marie nás nechala proměnit naše dojmy do vědeckých přednášek, tance a poezie a experimentovat z drobnýma (kreativníma) dílama. U Rosalín jsme zkoumali naše reflexní pohyby v tom že jsme po nás nechali ostatní  házet ponožkama a z těch pohybů, které jsme při tom dělali, jsme zpracovali choreographii.

Karel nám ukázal hlavolam kolem vývoje různých zvířat, které proti sobě při evoluci bojovali.Poslední den jsme začali písní. Vroni to spojila s jednou legrační pantomimickou hrou. Valentina pro nás připravila velký výběr hudby: začalo to s „I‘m walking on sunshine“, potom jsme mohli s konkrétními objekty (látkovou taškou, bublifuk atd.) zahrát píseň Vltava od Smetany a Wagnera Walkurenritta.

Tancem v kruhu ukončila Connie naše cviky k „Kdysi dávno ve Zwieslu v pátek odpoledne... “ a s tímto se kruh uzavřel. Po hotové a hodně produktivní práci jsme Zwiesel spokojeně opustily a znovu jsme se rozešli na všechny světové strany.

Johannes Frank, Marcus Reinert, Marie Solilová

Překlad: Lucie

 

Ein Jahr in Čojčabstinenz – ein unfreiwilliger Selbstversuch

Ein Jahr ist es nun her seit dem ich das letzte Mal mit einer čojčen Gruppe losgezogen bin, um Theater zu spielen, sich kennen zu lernen, zu entdecken, zu erleben...

Doch welche Auswirkungen hat ein derartiger Entzug für Körper und Geist? Die ersten Symptome, die nach einem kalten Entzug auftreten sind die, mit denen jeder Projektteilnehmer in den Wochen nach jedem čojčen Abenteuer zukämpfen hat: nostalgisches Betrachten der auf Facebook veröffentlichten Bilder, das ein oder andere wehmütige Schmunzeln beim Gedanken an die neu kennengelernten Čojčleudy, das Verlangen nach dem nächsten Čojčprojekt. Diese frühen Symptome sind zu verkraften und werden durch die Gewissheit des kommenden Projekts kompensiert. Ist diese Gewissheit nicht vorhanden oder wird sie durch eiskalte, unbekämpfbare Umstände zerschmettert, so gehen diese völlig normalen, unbedenklichen Symptome in ein fortgeschrittenes Stadium über. Zuerst gehen die Kofolavorräte aus, danach beginnen langsam aber stetig die mühsam angeeigneten Tschechischkenntnisse zu schwinden und auch die Erinnerungen an vergangene Projekte verblassen. Und dann, wenn die Sehnsucht nach dem čojčen Land, die čojčen Freunde, die čojče Sprache wächst und wächst, wird ein neuer Čojčblog veröffentlicht oder ein neues Projekt startet.

Spätestens dann ist es an der Zeit, seinen Kalender auszupacken, die Website von Čojč aufzurufen und sich für das nächste Projekt anzumelden! Nur so können die Symptome bekömpft werden, denn man verliert Čojč vielleicht aus den Augen, doch niemals aus dem Sinn...

Valentina

 promille

 

Jeden rok čojč abstinence – jeden nedobrovolný pokus na sobě samém

Je to teď jeden rok, co jsem naposled si byl s jednou čojčáckou skupinou společně zahrát divadlo, poznávat se navzájem, objevovat, zažít…

Působí takové odepření na tělo a duch? První symptomy se dostavily, stejné, se kterými setkal snad každý účastník v prvních týdnech po každém čojč dobrodružství: nostalgické úvahy, na facebooku zveřejněné fotky, způsobující smutné úsměvy při myšlenkách na nové poznané čojčlidičky a touhu po dalším čojč projektu.  Tyto příznaky se kompenzují jistotou nadcházejícího projektu. Tato jistota ale není hned k dispozici, nebo je rozdrcena ledovými, neporazitelnými okolnostmi, takže přejdou tyto příznaky do dalšího stádia. Nejdříve dochází zásoba kofoly, pak se vytrácí pomalu ale jistě pracně nabité znalosti češtiny a blednou vzpomínky uplynulých projektů.A pak, kdy roste a roste touha po čojč zemi, čojč lidech, čojč řeči, se zveřejní nějaký čojčblog nebo začne nový projekt.

Později přijde čas si vyndat kalendář, kouknout se na stránku čojč a přihlásit se na další projekt! Pak se tyto příznaky abstinence vytratí. Možná se ztratí čojč na chvilku z očí, ale nikdy ne z mysli….

Valentina

 

Doku Knot!

Der Doku Knoten besteht aus kreativen Jugendlichen, die gerne Fotos machen, Bilder bearbeiten, Theaterprojekte dokumentieren und eigene Videos drehen.

Die Mitglieder des Doku Knoten kommen aus dem deutsch-tschechischen Grenzgebiet und aus Prag. Sie fahren auf cojc-Theaterprojekte, Workshops und Aufführungen und dokumentieren diese. Das bedeutet sie drehen Videos, machen Fotos und Interviews. Anschließend bearbeiten sie ihr „Rohmaterial“, schneiden ihre Videoaufnahmen und bearbeiten Bilder um sie anschließend in unserem Video Stream und auf Facebook zu veröffentlichen.

Der Doku Knoten bietet Fortbildungen an, auf denen du lernen kannst, eigene Videos zu drehen.

Willst du bei cojc Videos drehen, dokumentieren, Fotos machen oder Bilder bearbeiten?

Wir bieten Dir eine Supervision für deine Videos, helfen beim Schnitt und arbeiten dich in die Bedienung der technischen Geräte ein. Der Info Knoten unterstützt uns redaktionell, zum Beispiel übernehmen Mitglieder des Info Knotens bei den „Čojč-News“ die Redaktion, während wir den Schnitt und die Produktion machen.

Wir treffen uns außerdem 3-4 Mal im Jahr um unsere Arbeit zu koordinieren und auf Fortbildungen, in kleineren Gruppen besuchen wir Theaterprojekte.

 

Wir bieten dir Praxis Erfahrungen!

Du suchst nach einer kreativen Ausbildung? Du willst Videos produzieren oder Regisseur werden? Du möchtest selber Filme machen? Du möchtest professionelle Fotos machen? Du bist aus Bayern oder Böhmen oder Gastschüler im anderen Land? Du interessierst dich für Technik, Kameras, Aufnahmegeräte, Archivierung, Videos oder für Kultur und Theater?

Dann mach mit beim Doku Knoten!

Kontakt:

Manager: Petr Janoušek (Czech, English) janouspetr[at]gmail.com

    

Doku Knot!

Doku uzel tvoří skupina kreativních mladých lidí, kteří rádi fotografují, upravují obrázky, dokumentují divadelní projekty a točí vlastní videa.

Členové doku uzlu pocházejí z česko – německého pohraničí a z Prahy. Navštěvují čojč projekty, workshopy a vystoupení, jež také dokumentují. To obnáší natáčení, fotografování a dělání rozhovorů. Závěrem ale musí opracovat nasbíraný surový materiál a tak usedají ke svým počítačům a stříhají videa či upravují obrázky, které nakonec zveřejňují na našem Video Streamu a Facebooku.

 

Doku uzel nabízí možnost dalšího vzdělávání, na kterém se můžeš naučit, jak točit vlastní videa, pracovat se zvukem či osahat si profesionální techniku. 

Chceš  v rámci čojč točit videa, dokumentovat, fotografovat a upravovat obrázky? Nebo se bavit na společných videoakcích česky i německy?

Dohlédneme na tvá videa, pomůžeme ti se střihem a zasvětíme tě do tajů obsluhy technických přístrojů. Info uzel nás podporuje z redakční stránky, např. jeho členové přebírají u „Čojč News“ redakci, zatímco my obstaráváme střih a děláme produkci.

Scházíme se 3-4 do roka zkoordinovat naši práci nebo kvůli dalším kurzům. V menších skupinkách pak také navštěvujeme divadelní projekty. 

 

Nabízíme ti zkušenosti z praxe!

Sháníš možnost se kreativně vzdělávat? Chceš produkovat videa či dokonce být režisérem? Chceš sám točit filmy? Chceš profesionálně fotit? Pocházíš z Čech, Bavorska nebo jsi výměnný student v jiné zemi? Zajímáš se o techniku, kamery, fotoaparáty, archivování, kulturu a divadlo?

Potom se přidej k nám!

Kontakt:

Manager: Petr Janoušek (Czech, English) janouspetr[at]gmail.com 

 
 

 

{oziogallery 153}

čojč – die nächste Generation

Eine Evaluation der Čojč-Projektarbeit von Florian Förster

 

Das Jahr 2013 war für das Čojč-Theaternetzwerk Böhmen-Bayern sehr erfolgreich.Ende 2012 wurde das deutsch-tschechische Jugendtheaternetzwerk mit dem Bürgerkulturpreis des Bayerischen Landtags ausgezeichnet, dieses Jahr stand neben zahlreichen Projekten die große Čojčlandská Konferenz in Pilsen an, für die man es geschafft hatte, eine Kooperation mit dem Projekt Kulturhauptstadt Pilsen 2015 zu realisieren.

Für die Organisation Čojč ist die Einbindung ehemaliger Projektteilnehmer essenziell, da diese in verschiedenen Arbeitsgruppen des Netzwerks, genannt Knoten, wichtige Aufgaben übernehmen. So wird einerseits die Leitung des Netzwerks entlastet, andererseits bekommen Mitglieder in den Knoten früh die Möglichkeit, selbst Verantwortung für eigene Projekte zu übernehmen.

     Broschüren zum Download / Brožury ke stažení  

čojč – příští generace evaluace

 

Evaluace projektové práce Čojč - napsal Florian Förster

 

Rok 2013 byl pro Čojč - divadelní síť Čechy-Bavorsko velice úspěšný. Na konci roku 2012 byla tato česko-německá síť mládežnického divadla vyznamenána cenou Bavorského zemského sněmu, tento rok se kromě četných projektů uskutečnila také velká Čojčlandská Konferenz, pro kterou se podařilo zrealizovat spolupráci s projektem Plzeň hlavní město kultury 2015.

 

Pro organizaci Čojč je zásadní zapojení bývalých projektových účastníků, neboť ti přebírají důležité úlohy v různých pracovních skupinách, zvaných uzly/knoty. Tak se na jedné straně sníží vytíženost vedení Sítě, na druhé straně je členům uzlů brzy umožněno přebírat zodpovědnost za vlastní projekty.

 

Retro-SpekceBlick 1: Das Pilsentier

In Pilsen ging am letzten Wochenende ein seltsames Sprachtier um. Es schnüffelte in allen Ecken und hatte schließlich zehn neugierige Forscher gefunden. Die machten sich auf, die Eigenheiten des Pilsener Windhundes und eines Kamels zu erkunden. Zunächst mussten sie die Geheimsprache jenes Ortes enträtseln, die mit lauter Rsch-, Sch- und Tsch-Lauten versehen war. Sie versammelten sich dafür im zweiten Stock eines Hauses, das zunächst gewöhnlich schien.

Aber die vielen Stufen ließen sie erkennen, dass es das Haus der Gesellschaft der Geheimsprache war. Sie fühlten sich dort sehr wohl, denn ihre müden Hirne wurden sanft und präzise mit den neuen Lauten angefüllt, sodass siel angsam begannen, die Sprache des Windhunds zu sprechen. Das war ein Zischen und Quietschen,dass die Passanten sich ordentlich wunderten. „Co cheš? Kdo jsi?“ lärmte es durch die Straßen. Die Bewohner freuten sich sehr, ihre Worte aus fremden Mündern zu hören. Und so kam es zu zaghaften Annäherungsversuchen, als sich die Gruppe in die Stadt vorwagte.

Nach vielen lustigen Gesprächen gelangten sie an jemanden, der ihnen das Geheimnis der Pilsentiere verriert: Der Engel erfüllt dem hugenottischen Kamel und dem Windhund Wünsche, jeden Tag. Das mussten die zehn Forscher gleich selbst ausprobieren.

Theresa und Dennis

 checkczech3

CC1

CC3

Retro-SpekceBlick 1: Plzeňské zvíře

Nedávno po Plzni chodil zvláštní mluvící tvor. Větřil na každém rohu a nakonec se mu podařilo najít deset zvědavých badatelů. Ti se dali do zkoumání podivností kolem plzeňské chrtice a plzeňského velblouda. Nejprve museli rozluštit místní tajnou řeč, kde se používaly hlásky jako ř, š a č. Kvůli tomu se sešli ve druhém patře domu, který se zdál být zpočátku docela obyčejný.

Ale mnohé úrovně domu jim ukázaly, že se jedná o dům společnosti onoho tajného jazyka. Cítili se tam opravdu dobře, protože jejich unavené mozky byly krásně a dokonale naplněny novými hláskami, takže pomalu začali mluvit řečí chrtů . To bylo syčení a pištění, až se kolemjdoucí divili. „Co chceš? Kdo jsi?“ znělo hlasitě ulicemi. Obyvatelé měli takovou radost, když slyšeli slova svého jazyka vyslovená z cizích úst. A tak, když se skupina odvážila vyjít do města, došlo k nesmělým pokusům o seznámení.

Po mnoha vtipných rozhovorech dorazili k někomu, kdo jim prozradil tajemství plzeňských zvířátek: andělíček plní hugenotskému velbloudovi a chrtici přání – každý den.

Theresa a Dennis

Překlad: Iva Husáková