Sonne, Sense, Brontosaurus

Nachrichten aus einem fernen deutsch-tschechischen Universum

Es haben sich im osterzgebirgischen Sachsen deutsche und tschechische Aliens zusammengefunden, um die Kunst des Heu-Machens, des Rechens, na vielleicht sogar des Sensens zu erlernen. Sie trafen sich in Zinnwald und zogen dann weiter nach Bärenstein und immer wieder kamen andere Wesen hinzu oder zogen weiter, auch eine Art Brontosaurier wurde gesichtet.

In Bärenstein suchten wir uns geschützte Bergwiesen und wendeten in glühender Hitze Heu, ließen uns von Bremsen stechen, flüchteten vor dem ein oder anderen Bienenvolk.

Aufmerksam hörten wir dem Wetterfrosch zu, der ab und an verlauten ließ, dass Regen kommen wird und man doch bitte das Heu schützen muss. Also wird alles zu einem Berg zusammengetragen, in den man sich dann doch auch bitte erst mal fallen lässt. Aber nach ein paar Tagen ist aus Wiese Heu geworden und das wird dann in handliche Rollen gepresst und man hat eine handvoll Disziplinen für die nächste Hojlympiade: Planen ziehen, Heuballen-Balancieren und -Laufen, Heuballen-Weitwurf …

Daneben war aber auch für reichlich Wissen gesorgt, als man sich mit Antikomplex auf die Suche nach verschwundenen Sudetendörfern um Moldau begeben konnte, was keine Suche nach der Nadel im Heuhaufen wurde, sondern die Suche nach Mauerresten im Gras und vereinzelten Bäumen in der Landschaft.

Theresa Gerth

 Heuhoj1

Heuhoj3

logo

Slunce, Seno, Brontosaurus

Zprávy z dalekého německo-českého vesmíru

Ve východním krušnohorském Sasku se setkali mimozemšťané z Německa a Česka, aby se naučili umění výroby sena, hrabání a možná dokonce i umění kosení. Setkali se v Cínovci a poté se přesunuli dále do Bärensteinu a znovu a znovu se přidávali další stvoření, také byl spatřen druh brontosaura.

V Bärensteinu jsme si našli chráněné horské louky a ve velkém horku jsme přehazovali seno, nechali jsme se poštípat ovády a někdy jsme museli prchat před včelími roji.

Pozorně jsme poslouchali rosničku, která jednou za čas předpověděla, že bude pršet a že bychom měli dávat pozor na naše seno.  Takže jsme všechno shromáždily na jednu hromadu, ve které jsme si pak samozřejmě udělali všichni pohodlí. Ale po několika dnech se stane z louky seno a to se zabalí do balíků a poté máte dostatek disciplín na další Hojlympiadu: balancování a běhání po balících sena, házení s balíky sena do dálky…

Kromě toho bylo také postaráno o spoustu vědomostí, zatímco jsme se vydali s antikomplexy na pátrání okolo Vltavy po ztracených sudetských vesnicích, což nebylo žádné pátrání po jehle v kupce sena, nýbrž hledání zbytků zdí v trávě a osamělých stromech v této krajině.


Theresa Gerth

Překlad: Anna Klementová

 

INFO KNOTEN

Der Info Knoten ist ein Zusammenschluss von Jugendlichen, jungen Autoren, angehende Journalisten und Übersetzern die für das Čojč Theaternetzwerk Böhmen Bayern bloggen – über Kultur und den Alltag im Grenzgebiet. Sie berichten außerdem über cojc-Theaterprojekte, - Workshops und – Aufführungen. [Link Blog]

Bloggen bedeutet für uns  Beobachten, Kreatives Schreiben, Fotografieren, Filmen, Leute treffen und Interviewen, die eigene Meinung äußern. Jeder Blogger ist selbst Autor seiner Texte und kann sich kreativ, journalistisch, fotografisch verwirklichen.

 Die čojč-Blogger kommen aus der Oberpfalz, dem Karlsbader Kreis, Oberfranken, dem Pilsner Kreis, Niederbayern, der Region Südböhmen, aus Nürnberg und Prag.

Der Doku Knoten [Link] unterstützt uns technisch, zum Beispiel übernehmen Mitglieder des Info Knoten bei den „Čojč-News“ die Redaktion, während der Doku Knoten die Videos schneidet.

Unsere Blogs streuen wir auf Facebook und anderen Portalen wie bbkult.net und cojc.eu unter die Leute [Link].

Wir treffen uns 2-3 Mal im Jahr um unsere Arbeit zu koordinieren und fortzubilden und gemeinsam Spaß zu haben und bloggen über Projekte.

Willst du cojc Blogger werden?  Wir bieten dir Praxis Erfahrungen!

Du suchst nach einer kreativen Ausbildung? Du willst Journalismus studieren oder Autor werden? Oder willst du VJ werden? Du bist aus Bayern oder Böhmen oder Gastschüler im anderen Land? Du interessierst dich für Kultur, Theater oder den Alltag im Grenzgebiet?

Dann mach mit beim Info Knoten! Dich erwarten viel Spaß und kreative Fortbildungsangebote und deine Texte werden übersetzt.

Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

    

INFO UZEL

Info uzel je skupina mladistvých, mladých autorů, dospívajících žurnalistů a překladatelů, kteří blogují pro Divadelní síť Čojč – o kultuře a všedním dni v pohraničí. Mimo to také informují o čojč divadelních projektech, workshopech a představeních. [Link Blog]

Blogování pro nás znamená pozorování, kreativní psaní, fotografování, filmování, setkávání se a rozhovory s lidmi, kteří vyjadřují svůj názor. Každý blogger je sám autorem svých textů a může se kreativně, žurnalisticky a fotograficky realizovat.

Čojč bloggeři pocházejí z Horní Falci, Karlovarského kraje, Horních Frank, Plzeňského kraje, Dolního Bavorska a z Jižních Čech, z Norimberku a z Prahy.

Doku uzel nás podporuje technicky, například u „Čojč-News“ se členové Info uzlu starají o redakci, zatímco Doku uzel stříhá video.

Naše články rozšiřujeme mezi lidmi na facebooku a jiných portálech, jako bbkult.net a cojc.eu [Link].

Setkáváme se 2-3 krát v roce, abychom koordinovali naší práci, dále se vzdělávali, společně se bavili a blogovali.

Chceš se stát čojčlandským bloggerem? Nabízíme ti praktické zkušenosti!

Hledáš kreativní vzdělávání? Chceš studovat žurnalistiku, nebo se stát spisovatelem? Nebo se chceš stát video jockeyem? Jsi z Bavorska nebo z Česka, nebo jsi výměnným studentem v jiné zemi? Zajímáš se o kulturu, divadlo, nebo o všední den v pohraničí?

Tak se přidej k Info uzlu! Čeká tě spoustu zábavy a kreatvních možností dalšího vzdělávání, zajistíme překlad a publikaci tvých textů.

Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

 

Cojc News 01/2013 from Čojč Land on Vimeo.

„Ins Blaue“ zu fahren lohnt sich!

Woran auch immer es liegen mochte, am vergangenen Samstag den 30.5. war der Alex von München nach Prag jedenfalls so voll besetzt, wie ich es noch nie erlebt hatte. Da traf es sich gut, dass gerade an diesem Tag eine Jugendtheatergruppe mit an Bord war, die den gesamten Zug als Bühne nutzte. Somit blieb keinem interessierten Fahrgast die Möglichkeit verwehrt, im Zug zur Kultur etwas geboten zu bekommen.

In nur eineinhalb Tagen hatten die deutschen und tschechischen Jugendlichen in einem Theaterworkshop des Čojč Theaternetzwerks Böhmen-Bayern unter der Leitung von Theresa Gerth und Martin Ellrodt ein beachtliches Programm auf die Beine gestellt, das sie nun am Samstag sowie ein zweites Mal am Sonntag präsentierten. Unter dem Motto „NaBlindInsBlaue“ reflektierten sie in kurzen Szenen, was passieren kann, wenn man den Mut fasst, einfach mal ohne große Reiseplanung ins Ungewisse aufzubrechen.

Nachdem die jungen Darsteller als Einstimmung mit den einzelnen Zuschauern im Fahrradabteil einige Reiseerfahrungen ausgetauscht und dort auch mit ihrer Aufführung begonnen hatten, verteilten sie sich auf den ganzen Zug, sodass alle Interessenten von den Abteilen aus die kurzen Szenen verfolgen konnte. Diese waren witzig und skurril, enthielten immer ein Überraschungsmoment und regten zum Nachdenken an: In der Eingangsszene umarmten sich auf einmal Terrorist und Fahrer, woraufhin die zuvor erschossenen Passagiere als Zombies das Abteil verließen. Die echten Fahrgäste wurden später nach einer entlaufenen Schildkröte gefragt und die deutsche Schwarzfahrerin rettete sich aus ihrer brenzligen Lage, indem sie den tschechischen Schaffner einfach zur Hochzeit ihrer Schwester inklusive AC/DC-Konzert einlud. Der zweisprachige Dialog war dabei so raffiniert angelegt, dass er mit Sicherheit für jeden verständlich war.

Im Kulturabteil scharte sich indessen das Publikum, nahm sogar auf dem Boden Platz, um sich von der Musik vom Collegium Fiddle Dolce mitreißen zu lassen. Die vierköpfige Gruppe spielte schwungvolle Lieder im historisierenden Stil, größtenteils in tschechischer Sprache. Auf bekannte Melodien musste dabei nicht verzichtet werden, so wurde etwa „I Was Made for Lovin‘ You“ zum fetzigen Trinklied umgedichtet. Die Musiker hatten diverse, auch historische Instrumente dabei und dank der Assistenz einiger Zuhörer funktionierte der fliegende Wechsel reibungslos.

Gastbeitrag von Lucia Goldbach, Praktikantin im Zug zur Kultur, von bbkult.net

ins blaue

Jet „Na blind“ se vyplatí!

Ať už tomu tak bylo z jakéhokoliv důvodu, byl v uplynulou sobotu 30. 5. vlak alex z Mnichova do Prahy v každém případě tak plný, jako jsem to ještě nikdy nezažila. A tak se náramně hodilo, že ho právě v tento den doprovázela mládežnická divadelní skupina, která využila celý vlak jako jeviště. A tak nebyla žádnému ze zainteresovaných cestujících upřena možnost užít se cestu ve Vlaku za kulturou.

Během pouhého půldruhého dne se českým a německým mladým umělcům podařilo v rámci divadelního workshopu Divadelní sítě Čojč Čechy-Bavorsko pod vedením Theresy Gerth a Martina Ellrodta postavit na nohy pozoruhodný program, který prezentovali veřejnosti tuto sobotu a také podruhé v neděli. Pod mottem „NaBlindInsBlaue“ reflektovali v krátkých scénách, co se může stát, když si člověk troufne jednoduše bez velkého plánování vyrazit na cestu do neznáma.

Poté, co si mladí herci jako rozcvičku vyměnili s jednotlivými diváky ve vozu určeném pro přepravu jízdních kol své zážitky z cest a začali zde také se svým představením, rozprostřeli se po celém vlaku, aby všichni zainteresovaní cestující mohli sledovat jejich krátké divadelní scénky. Ty byly podivné a vtipné, měly v sobě pokaždé okamžik překvapení a pobízely k zamyšlení: V úvodní scéně se najednou objali terorista s řidičem, načež předtím zastřelení cestující jako zombie opustili vůz. Skutečných cestujících se poté vyptávali po ztracené želvě a německá cestující na černo se zachránila ze své palčivé situace tím, že pozvala českého průvodčího jednoduše na svatbu své sestry včetně koncertu AC/DC. Dvojjazyčný dialog byl přitom tak rafinovaný, že byl s jistotou srozumitelný úplně pro každého. 

V kulturním voze se mezitím shromáždilo bohaté publikum, někteří se posadili dokonce i na zem, aby se nechali strhnout hudbou skupiny Collegium Fiddle Dolce. Tato čtyřčlenná hudební skupina hrála dynamické písně v historickém stylu, většinou v českém jazyce. Publikum se přitom nemuselo vzdát ani známých melodií, např. si mohlo poslechnout píseň „I Was Made for Lovin‘ You“ pozměněnou na strhující pijáckou píseň. Hudebníci si s sebou přinesli různé, také historické hudební nástroje a díky asistenci některých posluchačů fungovala jejich výměna naprosto hladce. 

Lucia Goldbach, praktikantka ve Vlaku za kulturou, z bbkult.net

 

 Retro-SpekceBlick DílTeil 3: UrbanEx

Nachdem ich den Weg zu Fuß vom Bahnhof in Weiden zum Stockerhutpark gefunden habe, stehe ich auf einmal vor einem sehr weitläufigen Grünflächengelände, von dem ich lediglich weiß, dass hier in wenigen Minuten die Theateraufführung des Projekts „UrbanEx“ stattfinden wird. Noch sehe ich aber weder Theatergruppe noch Bühne. Beunruhigt setze ich mich auf eine Bank am Rande des Parks und versuche, geduldig zu sein. Unvermittelt kommt eine bunte Menschentraube aus dem Haus nebenan. Ich sehe Karel, sehe Eleonora, sehe weitere bekannte Gesichter; die Spieler alle in schwarz, einige tragen Zweige. Einladende Gesten der beiden Leiter signalisieren, dass es gleich beginnt. Wir treffen uns alle in einem kleinen, weißen Zelt, das ich zuvor gar nicht bemerkt hatte.

Nach der ersten Szene – einer Schöpfungsgeschichte an der Hecke im Park („Všechno hätte dobré werden können“) wandern wir miteinander zum nächsten Ort im Stockerhutpark, an dem gespielt werden wird. Einige Spieler laufen voraus, sind schon da, manche gehen mit uns Zuschauern.

Die nächste Szene spielt vor einer brachen Wiese. „Am Anfang byl der Sumpf“.

Die Schauspieler liegen in einem Haufen zusammen, greifen mit ihrer Hand nach oben und sprechen „blob“, „blob“.

„Links – 2 – 3 – 4 – leva – dva …“

„Entwässerung!“(Mit Geste)

„Schön trocken!“ begutachtet eine Stadtplanerin.

Ale Schauspieler stehen auf und marschieren im Kreis.

1 – 2 – 3 – 4 – leva – dva – tři  …

Eine aus dem Kreis schert aus.

„POZOR!“

„Schön, sehr gut: Ein wirklich krásny schönes Manövergelände haben Sie hier. Müsste man einen Flugplatz bauen.“

„Kommen Sie und schauen sie sich die schönen neuen Straßen an!“

Dritte Szene: Am Baum.

Alle stehen im Kreis um den Baum.

Drei Spielerinnen nacheinander: Ich sah – viděl jsem …, ich ging …, ich aß …, ich roch …

Beeindruckend, ihre Erzählungen!

Und wieder sehen wir eine Reihe von Skulpturen – von Schauspielern verkörpert – die Stadtelemente repräsentieren. Diesmal sind es Häuser.

„Tam: Ulice!“

„Hier: Baum!“

„Zelené – Grünfläche?“

„Viel besser.“

„Aber wir haben ein gewisses Budget für den Sozialbau am Stockerhut, zum Reparieren, …“

„Das ist guter Baustoff.“

Es beginnen die Bauarbeiten zur „Neuen Mitte“.

Zwei Stadtplanerinnen diskutieren über die Farbe. Blau hält die eine für überholt, daher fällt die Wahl auf – Pink.

„Podívej“!

Zwei andere: „Ihr Wort ist bedeutender als das Gesprochene. Es ist: [das Folgende sprechen alle im Chor:] „Das Wort aus Stein. Slova kamenné.“

Wieder Straßenskulpturen beim Wandern zur nächsten Szene, zum nächsten Spielort. Eine der Spielerinnen kündigt schwungvoll an: „Jetzt können Sie hier eine alte traurige Straße mit traurigen Häusern betrachten!“

Kinder spielen auf der Straße Ball. Ein Anderes geht vorbei. „Hallo dobrý den!“ Sie antwortet nicht. Im Chor wird kommentiert: „Keine Antwort“.

Soweit ein Ausschnitt aus dem „Wandeltheater“ des ersten Projektteils von „UrbanEx“. Ganz schön schwierig, da mitzukommen, wenn man ständig noch in Gedanken bei der vorangegangenen Szene ist, noch in den Eindrücken hängenbleibt und die Zeit gar nicht ausreicht, um sich seinen eigenen roten Faden durch die Geschichte der dargebotenen Präsentation zu spinnen! Man ist aufgefordert, wirklich genau zuzuhören, denn man will nichts verpassen, es könnte ja in der nächsten Szene, am nächsten Spielort des weitläufigen Stockerhutparks etwas kommen, mit dem ich nicht gerechnet hatte, etwas, das mir fehlen könnte in meiner Erinnerung: Wo sind wir noch mal, was wurde da gebaut, ist das jetzt ironisch gemeint, das kann ja nicht die Wahrheit sein? Manchmal blitzen doch sozialkritische Sichtweisen heraus. Kurz: Ich bin mir sicher, dass aus der Aufführung jeder sein eigenes Bild vom Stockerhutpark mitnimmt. Deswegen ensteht kein geschlossenes Bild durch die gezeigten Szenen, sondern eher eine Sammlung von Puzzleteilen, wobei selbst das Motiv, das dann beim Zusammenlegen der Teile entstehen könnte, auch noch mal je nach eigenem Hintergrund unterschiedlich sein wird. Der hiesige Anwohner wird das Stück ganz anders sehen als ein Auswärtiger. So entstand ein ortsspezifisches Theaterstück, das nicht nur mit seiner Umgebung reagiert, die auch seine inhaltliche Grundlage darstellt, sondern transformativ mit ihm eine ganz eigene Beziehung eingeht: ich erinnere mich an ortsansässige Leute im Publikum, die offenbar sowohl von der Präsentation als auch überhaupt von den Aktivitäten der Theatergruppe in den vorangegangenen Tagen im Stadtteil angetan waren.

Fazit – Was habe ich gesehen?

...ein Theaterstück an verschiedenen Orten, das die Spielumgebung einbezieht, mit ihr verschmilzt, mit der Realität in vielfacher Weise Beziehungen eingeht: der bespielte Ort als Requisit – z.B. der Busch am Anfang des Stücks; der bespielte Ort als Einbezug des Spiels, hier vermischt sich Realität mit Fiktion – z.B.im Sumpf, am Spielplatz, auf der Straße; der bespielte Ort als Bezug zum Thema im übertragenen Sinne;

...ein Theaterstück, in dem Häuser wie Menschen wirken: Zwischen den Orten, an denen gespielt wird, stellen sich die Spieler als Bauwerke der Stadt Weiden auf. Wir sehen traurige Häuser...

…eine Mikrostudie über einen Stadtteil Weidens. Jedoch liefert uns das Theaterstück eher Emotionen und Gefühle als Fakten, Ereignisse, Entscheidungen. Es ist so sehr ein Sammelsurium, eine Collage von „unten“, vom Bauch her, dass der Kopf, die Metaebene der Narration, beinahe ganz verloren scheint. Auf jeden Fall ergab das Sprachgemisch keine Verständnisproblem.

Genau darin lag die Stärke des Stücks: Es waren die Emotionen der Spieler, die nicht nur durch ihre Stimmen, sondern besonders durch ihre Körpersprache und ihre Bewegungen den Zuschauer fesselten und mit in die – scheinbar ebenfalls sehr emotionale – Geschichte des Stadtteils entführten.

Marcus Reinert

DSC00996 web

DSC01000 web

urbanex-sommerferien-theaterspielen-jugendliche

Retro-SpekceBlick DílTeil 3: UrbanEx

Poté, co jsem našel cestu pěšky z weidenského nádraží do parku Stockerhut, stojím najednou před rozsáhlou zelenou plochou, o které vím jen to, že se zde za pár minut odehraje divadelní představení projektu „UrbanEx“. Zatím ale nevidím ani herce, ani jeviště. Poněkud zneklidněn si sednu na lavičku na kraji parku a snažím se zůstat trpělivý. Náhle ze sousedního domu vychází pestrobarevný hlouček lidí. Vidím Karla, Eleanoru a další známé tváře; herci oděni v černém, někteří nesou větévky. Oba vedoucí nás posunky zvou blíže a naznačují, že už to brzy začne. Všichni vejdeme do malého bílého stanu, kterého jsem si předtím vůbec nevšiml.

Po první scéně – příběhu o stvoření světa vedle živého plotu („Alles by mohlo být GUT") – společně přejdeme na další místo v parku, kde bude představení pokračovat. Někteří herci jdou napřed, někteří jdou s námi diváky.

Další scéna pojednává o nezastavěné louce. „Na začátku byl močál“.

Herci leží na hromadě, natahují ruce vzhůru a říkají: „glo“, „glo“.

„Levá 2 – 3 – 4 – links – zwei...“

„Odvodňování!“ (větu doprovází posunkem)

„Pěkně dosucha!“ chválí urbanistka.

Všichni herci vstanou a pochodují v kruhu.

1 – 2 – 3 – 4 – links – zwei – drei...

Jedna herečka vybočí z kruhu.

„VORSICHT!“

„Pěkné, velmi dobře: Tady máte opravdu schönen krásný manévrovací prostor.

Měli byste tu postavit letiště.“

„Pojďte se podívat na ty krásné nové silnice!“

Třetí scéna: U stromu.

Všichni stojí v kruhu kolem stromu.

Tři herečky jedna po druhé: Viděla jsem - ..., šla jsem... Viděla jsem, snědla jsem... Cítila jsem...

Působivá vyprávění!

A opět můžeme spatřit řadu soch – ztělesněných herci – které představují prvky města. Tentokrát jsou to domy.

"Dort: Straße!“

„Zde: Strom!“

„Grün – zelená plocha?“

„Mnohem lepší.“

„Ale my máme daný rozpočet na sociální bydlení ve Stockerhutu, na opravy...“

„To jsou dobré stavebniny.“

Stavební práce na „Novém centru“ jsou zahájeny.

Dvě urbanistky se dohadují o barvě. Jedné se zdá modrá zastaralá, a tak padá volba na – růžovou.

„Schau mal!"

Další dva: „Vaše slovo má větší váhu, než co říkají ostatní. Je to: [následující říkají všichni společně:] „Slovo tesané do kamenne. Das Wort aus Stein.“

Při přesunu na místo, kde se bude odehrávat další scéna, potkáváme další sochy. Jedna z hereček vzletně oznamuje: „Zde vidíte starou smutnou ulici se smutnými domy!“

Děti si hrají na silnici kopanou. Další jde kolem. „Dobrý den, hallo!“ Neodpovídá. Všichni společně: „Neodpovídá.“

Toto byl výňatek z první části divadelního projektu „UrbanEx“. Bylo docela obtížné hru sledovat, byl-li divák neustále v myšlenkách u předchozí scény, ještě se probírá svými dojmy a nezbývá dost času pro orientaci v hlavních myšlenkách celého představení! Divák musí poslouchat opravdu pozorně, nechce přece o nic přijít, vždyť v příští scéně, na dalším místě rozlehlého stockerhutského parku by mohlo přijít něco, s čím jsem nepočítal, něco, co by mi mohlo chybět – kde že to jsme, co se tam stavělo, myslí to teď ironicky nebo ne, to přece není možné? Čas od času problesknou společensky kritické názory – anebo se mi to jen zdá? Jsem si jistý, že z představení si každý odnese svůj vlastní obrázek o stockerhutském parku. Představení nepředkládá uzavřený obraz, ale spíš jakousi skládačku, kdy se u každého diváka, v závislosti na okolnostech, liší i samotný motiv na výsledném obrázku, a tak bude místní obyvatel vnímat inscenaci jinak než cizí návštěvník. Vznikla tak inscenace šitá na míru místu, kde se odehrávala, která nejen reaguje na prostředí, které v ní hraje roli jak technickou, tak i obsahovou, ale nachází s ním také společnou řeč v jedinečném transformačním vztahu. Pamatuji si na místní lidi v publiku, kterým zjevně učarovala nejen inscenace, ale i aktivity divadelního souboru z předchozích dní.

Shrnutí – Co jsem viděl?

... putovní divadelní inscenaci, která zapojuje místo, kde se odehrává, splývá s ním, vytváří si vztah k různým aspektům jeho reality: používá jej jako rekvizitu – například keř na začátku hry; začleňuje jej do svého obsahu, čímž se mísí realita s fikcí – třeba v bažině, na hřišti, na ulici; místo k inscenaci nachází i tematický vztah v přeneseném smyslu slova;

... hru, kde domy působí jako lidé: Mezi místy, na kterých se hraje, představují herci weidenské stavby. Vidíme smutné domy...

... mikrostudii jedné části města Weiden. Inscenace ale přináší spíše emoce a pocity, než fakta, události či rozhodnutí. Je to mišmaš, koláž „odspoda“ od břicha, takže hlava, která vyprávění zpracovává, se zdá téměř ztracená. Míchání dvou jazyků v žádném případě nepředstavovalo problémy v porozumění.

Tohle byly nejsilnější stránky představení: emoce herců, kteří nejen svými hlasy, ale i řečí těla a svými pohyby uchvátily diváky a vzali je s sebou na – zjevně stejně emocionální – výlet do historie městské části Stockerhut.

Marcus Reinert, přeložila Eva Heczková

 

Geniale Oder fatale Tschechisch-Teacherei?

Willkommen in der Čojč-Fragenecke! Heute lösen wir die Leserfrage von Kurt Haare aus Varel: „Ist Gott aus Frankreich in die Bierhauptstadt Pilsen umgezogen, wo er jetzt über der Musicbar Anděl (Engel) die Schallplatten auflegt?“

Befragen wir ihn dazu selbst bei einem Besuch in der Kulturhauptstadt 2015: Hier sehen wir ihn begeistert durch die Straßen und über den Marktplatz wandeln und ins französische Karussell springen. Kaum ausgedreht, halten wir ihm unser Mikrofon vor die Nase: "Danke, es geht mir hier fanfárově (famos), Leute: Ich, Bůh, bin DJ und es ist gut. Čabas (Tschö mit ö)!" Schon ist er in der Menge verschwunden, um zu Hause seine Platten für den nächsten Auftritt zu packen. Antwort: Lieber Kurt, es ist wahr!

Neben diesen exklusiven Hintergrundinformationen konnten die 10 deutschen Tschechisch-Laien bei Check Czech 2 vom 18.-21.9. in Pilsen auch ihre Sprachkenntnisse logisch und architektonisch aufbauen: Aus einzelnen Buchstaben, deren Aussprache schnell verinnerlicht wurde, bastelten sie sich Silben, ganze Worte und Verben, die sie daraufhin munter rauf- und runterkonjugierten, bis diese kaum noch zu erkennen waren. Im nächsten Block tobten sich insbesondere die vier tschechischen Sprachpaten aus, die bis jetzt die zehn anderen schon bei der Aussprache unterstützt hatten. Zu einem vorgegebenen Thema konnten sie die besten und verrücktesten Phrasen auswählen, die ihnen nur einfielen. Dabei tauchten die deutschen Teilnehmer gleich meterweit in die tschechische Kultur ein.

Die Lerneinheiten lockerte der wilde Improsport auf, bei dem einer mal in Brabbelsprache, mal tatsächlich Tschechisch spontan auf die Aktion des Impropartners in vorgegebenen Situationen reagieren musste.

Verschiedene Impro-Übungen verwirrten die vor dem Fenster lauernde Langeweile derart, dass sie aufgab und sich auf dem Pilsener Kirchturm die Zeit vertrieb.

Schließlich bekam auch Pilsen selbst eine ganze Stunde Aufmerksamkeit: die Stadttour „Erlebe Plzeň“ fand sich plötzlich in einer kurzen Folge von Szenen wieder, die die Deutschen den Tschechen schenkten.

Weitere Erkenntnisse: Deutsche und tschechische Pinguine machen Nühühü-Brrrü, wenn man sie kitzelt. Für Abzählreime braucht man in Tschechien einen Fluss und verschiedenfarbige Seife: „Plave mýdlo po vltavě, jakou barvu asi má? (In der Moldau schwimmt 'ne Seife, welche Farbe hat sie wohl?) - Zelená, žlutá, černá, bílá... (Grün, Gelb, Schwarz, Weiß).

Für Nerds: Check Czech beweist zum zweiten Mal den Vorteil, mit Mutterssprachlern zu lernen, um den spontanen Lerneffekt genial auszunutzen.

Dennis

checkczech2 titel web

Brutální či Úžasné Hodiny češtiny?

Vítejte v rubrice Čojč otázky a odpovědi! Dnes zodpovíme otázku našeho čtenáře Kurta Vlasáče z Varelu.: Přestěhoval se bůh z Francie do Plzně, hlavního města piva, kde teď nad hudebním barem Anděl přehrává gramofonové desky?

Zeptejme se ho na to osobně během návštěvy hlavního města kultury roku 2015, kde  můžeme vidět, jak si nadšeně vykračuje ulicemi, náměstím a jak naskakuje na francouzský kolotoč. Sotva se trochu potočil, už mu přes nos strkám mikrofon: „Díky, mám se fanfárově. Lidi, já jsem Bůh, jsem DJ a je to fajn. Čabas.“ A už zase mizí v davu, aby si šel sbalil desky na příští výstup. Odpověď zní: Milý Kurte, je to pravda!

Kromě těchto exkluzivních informací ze zákulisí mohlo 10 Němců - nováčků ve vodách češtiny - logicky a architektonicky budovat své jazykové znalosti na semináři Check Czech 2, který se konal od 18.-21.9. v Plzni. Z jednotlivých hlásek, jejichž výslovnost si rychle osvojili, vytvořili slabiky, celá slova a slovesa, která vesele časovali tak dlouho, až byla téměř k nepoznání. V dalším bloku se vyřádili obzvláště čtyři čeští jazykoví patroni, kteří až doteď pomáhali hlavně s výslovností ostatním účastníkům. K zadanému tématu si mohli vybrat ty nejlepší a nejbláznivější fráze, které jim přišly na mysl. Díky tomu se němečtí účastníci mohli ponořit pěkně hluboko do české kultury.

Bloky učení oživila divoká improvizace, při které měli účastníci v zadaných situacích spontánně reagovat na to, co dělá jejich impro-partner. Někdy se jim to skvěle dařilo česky, někdy spíše blekotali něco nesrozumitelného, co se češtině jen vzdáleně podobalo.

Různá improvizační cvičení zmátla za dveřmi čekající nudu natolik, že se vzdala a rozhodla se zkrátit si dlouhou chvíli na plzeňské kostelní věži.

Nakonec získala i sama Plzeň celou jednu hodinu pozornosti: prohlídka města  „Zažij Plzeň“ se opět promítla do pásma krátkých scén, které Němci předvedli Čechům.

Další poznatky: Němečtí a čeští tučňáci dělají: Nühühü-Brrrü, když je někdo lechtá. K tomu, aby se člověk v Čechách správně rozpočítal, potřebuje řeku a různobarevná mýdla: „Plave mýdlo po Vltavě, jakou barvu asi má? - zelenou, žlutou, černou, bílou...“

Pro šprty: Check Czech již podruhé dokazuje výhody učení se s rodilými mluvčími a spontánního učebního efektu.

Dennis, přeložila Marie Solilová