co ti mám říct? a jak k tobě jít?
Ještě tě neznám, jen čekám až příjdeš.
Nevím co s tebou a co s tebou příjde.
Někdy se bojím a jindy zas těším.
Jen jaká ty budeš, to ještě nevím.
Přemýšlím často, co bude se mnou.
Na vlastních nohou chci stát, své pocity znát a nebát se snít.
Vědět co chci, to chci.
Anonym
Letošní Kommunikatze stála za to! Sešli jsme se na čtyři dny v německém městě Cham a ani jediný se den nenudili.
Na začátku jsme se navzájem moc neznali, ale po pár seznamovacích hrách nejistota rychle opadla a mohli jsme začít. Hned první den jsme si vyzkoušeli v česko-německých párech zahrát pomocí pantomimy jednotlivá přísloví a začali se seznamovat s našimi jazyky – tedy češtinou a němčinou.
Na městské radnici je naše pracovní místnost. Stříháme papír. Trháme ho. Balíme se do něj. Necháme ho, aby se vznášel. Malujeme na něj. Vytváříme hudbu. Vzniká rytmus. Jsme tým.
Navštívíme pobočku Faber-Castell. Nachází se zde převážně ženy. Všímáme si pracovních procesů. Vyvrcholení dne: vyrobili jsme si vlastní pastelku!