Otevřel/a jsi webovou stránku, na které je nahoře napsáno „Hranice! Grenzen!“. Věříš tomu? Že se dají hranice tak jednoduše bourat, vymazat, přeškrtnout? Možná si teď myslíš: „No jasně! Hranice existují jen v hlavě.“ Jasně, to bych vlastně taky řekl. Jako… vlastně…

 

co ti mám říct? a jak k tobě jít?druckpunkt 200x140px

Ještě tě neznám, jen čekám až příjdeš.

Nevím co s tebou a co s tebou příjde.

Někdy se bojím a jindy zas těším.

Jen jaká ty budeš, to ještě nevím.

Přemýšlím často, co bude se mnou.druckpunkt hof1 Bearbeitet1 200x140px

Na vlastních nohou chci stát, své pocity znát a nebát se snít.

Vědět co chci, to chci.

Anonym

 

Letošní Kommunikatze stála za to! Sešli jsme se na čtyři dny v německém městě Cham a ani jediný se den nenudili.

Na začátku jsme se navzájem moc neznali, ale po pár seznamovacích hrách nejistota rychle opadla a mohli jsme začít. Hned první den jsme si vyzkoušeli v česko-německých párech zahrát pomocí pantomimy jednotlivá přísloví a začali se seznamovat s našimi jazyky – tedy češtinou a němčinou.

Hluboká

Na městské radnici je naše pracovní místnost. Stříháme papír. Trháme ho. Balíme se do něj. Necháme ho, aby se vznášel. Malujeme na něj. Vytváříme hudbu. Vzniká rytmus. Jsme tým.

33685705 10156448875706340 3064866801042063360 o 1200px 650px

Navštívíme pobočku Faber-Castell. Nachází se zde převážně ženy. Všímáme si pracovních procesů. Vyvrcholení dne: vyrobili jsme si vlastní pastelku!

Co nikdo neví: dřevěná pastelka je slepena ze dvou částí. Tuha je vlepena mezi ně. My si ale přestavujeme, že se tuha vlévá do otvoru ve dřívku, nebo že se hotové tužky tahají po jednom roce zrání ze země. Co si myslíš ty?

Tuha na papíře. Čmárání dělá zvuky.

Tvoříme texty, které vznikají po našem výletu do snů, v rytmu hudby. Zní dobře nejen v rytmu. Zkoušení je teprve ta správná zábava.

Navštívili jsme také Koh-I-Noor. Je to ohromující. Horko. Hluk. Stroje. Lidé. Podlaha, na které se kloužeme jako na bruslích, protože je pokryta granitem. Černé jsou i naše prsty. Vrháme se dychtivě na kontejner s odpadem. Každý si odnášíme hrst zlatých, šedých a barevných tuh.

Dělá se toho tolik ručně.

V den představení ze sebe vydáváme to nejlepší. Pracujeme tvrdě na strojích. Jsme stroje. Taneční přestávka pracovníků v Brazílii přispívá k dobré náladě.

Teď si dáme palačinky a pak balíme naši hromadu papírů do papírové role, abychom ji mohli další den vzít s sebou do autobusu.

Hohenau

Je tu zeleno. Obklopuje nás les. Naši ranní rozcvičku provádíme venku na ještě mokré louce. Šumí vítr. Cvrlikají ptáci.

Dopoledne máme pouze pro sebe. Každý sám pro sebe. Pouze les a ticho.

I když jsme byli každý sám se sebou, mám pocit, že nás to jako skupinu stmelilo.

Každý v lese vytvořil něco produktivního: vznikají umělecká díla, příběhy a básně. Někteří meditovali. Ruce jsem měla špinavé od země, vychutnávala jsem si jejich mytí v chladném potoce.

Necháváme naše nové dojmy proniknout do představení. Sami se stáváme lesem včetně jeho mnoha zvuků.

Více než dvě hodiny zpíváme kolem táboráku a posíláme tak do světa také naše hlasy. Je hezké zpívat. Obvykle jsou to stejní lidé, kteří začínají nové písně. Bez pauzy mezi nimi. Jen veselý smích.

Mezitím jsme jako papír a tužka. Patříme k sobě. Sepisujeme nápady a skládáme scény, dokud nejsme spokojeni.

Poslední den našeho představení ve škole v Hohenau. Přicházejí naše slzy.

Voda rozpouští papír. Naše vzpomínky zůstávají.

Jitka Eliášková

Příští projekt

cojc pead am hist ort 1 320px

Seminář "Čojč Pedagogika na památných místech"
07.-10.3.2019

Číst dále »»

Příští akce

Schůzka Zukunftsgruppe v Řezně

Schůzka Zukunftsgruppe v Řezně:

6. a 7.4.2019

Dotaz (email) »»


všechny akce

„čojč všem für alle“

Logos Ziel ETZ EU EE